Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Den žen - Poezie pro ženy
Úvodník: Snad nemá ani smysl zpochybňovat smysl mezinárodního dne žen, na rozdíl od jiných státních svátků, o kterých se podobné diskuse vedou. Žena si tu čest zaslouží. Nepatřím mezi misogyny, kteří v této souvislosti reptají cosi o diskriminaci drsného pohlaví. S MDŽ se vyrovnám s básnickou grácií. Všem ženám - tentokrát bez rozdílu - skládám báseň a poctu k nohám.
Článek: Jak kniha polootevřená
v rozvážném postoji tě zajme.
Z jejích tajemství tma prosvítá
Na okraj stran.
Za její život mnohý platí šílenstvím.
Když o ní zpívám,
Jenom měkce našlapují moje touhy,
Ostatní chce zůstat nevyzrazeno.
Je karyatidou nikdy nedobytých katedrál,
Je pláství vůní s kroužícími včelstvy myšlenek,
Je hlínou navanutou z jabloňových sadů,
Jako příboj s odlivem
Svým dechem zdvihá vlny.
Chce být krásná:
Barvy podmaňuje si a vládne květinám
Je sama růží vytepanou pod údery srdce.
Jindy vrbou, která mlčí o svém klínu
Obrůstána vláhou úplňků.
Však pod dotyky vysvléká se v orchidej.
Za jejím pohledu se zračí všechno,
Co se zdráháš přiznat:
Oči hada, který jednou spatřil Ráj.
V stroužcích jejích obočí havrani
odkládají sametové z křídel.
Její něha z ramen stéká do konečků prstů
splavem paží.
Hřejnou dlaní staví chrámy útěchy
A hlasem umí osvěžovat jako déšť.
Když ale otočí se za mým zavoláním,
Vichr z jejích loken
Bez milosti vtrhne ke mně
Zvířit mračna vášní do duše
A když chci promluvit, pak hrozím se:
Že líčím jinak
Nežli tužka po oblouku jejích řas -
Je slovy těžko vylíčitelná.
A zatím její úsměv rozkvétá
Do nedozírných lilií.
A běda tobě,
Který uviděl jsi
Z její chvějící se šíje
Vzlétat bájnou labuť ženskosti
08.03.2005 - Aleš Misař