Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Příští stanice Braxington
Úvodník: V srpnu míval (třiadvacátého) narozeniny spisovatel a překladatel Nils-Olof Franzén (1916-1997), někdejší ředitel Švédského rozhlasu: letos uběhne 110 let od jeho narození a neznal jsem jej osobně, ale připadá mi, že ano, protože mi s dětstvím splývají hned tři jeho humoristické knížky o extrémně schopném soukromém detektivovi Saxovi.
Článek: Pomyslně jsem v těch stránkách nejméně jedno léto ležel, ale co jen já, to jistě i mnozí další, a to včetně mých vlastních spolužáků Pepíka Kotěšovce či Ferdinanda Valenty. I oni Saxe hltali a byli strženi a nadšeni, v tom jsme se shodli.
Všechny tři detektivky vyšly v překladu Dagmar Pallasové již roku 1968 a nákladem dvacet tisíc výtisků. Bohužel je to zatím i tečka. Nějak… to pak dostalo zaracha a tři přeložené části cyklu se jmenují Agaton Sax a stařík s kozí bradkou, Agaton Sax a zloději briliantů a Agaton Sax a byköpinská hostina a jsou jen druhou třetinou rozsáhlejší série, přičemž posledně zmíněná próza byl před půlstoletím také zfilmována (1976), aby švédská a britská televize adaptovaly ještě i některé další části. Mezi roky 1955 a 1978 napsal Nils-Olof Franzén celkem jedenáct knižních pokračování a netušil nic moc o své případné popularitě ve zdejší kotlině a soustředil se pochopitelně víc na to, aby byla aspoň část jeho díla přeložena ve Spojeném království.
To se stalo a první se v Londýně objevily už zmiňovaní Lupiči briliantů (1965, švédsky 1959). Pak taky další Saxova dobrodružství, a to s typickými obrázky Quentina Blakea, známého ilustrátora knížek Roalda Dahla. V Anglii zřejmě není vydána jen sekvence Agaton Sax och de okontanta miljardärerna (1967).
A zda se pátrač pro Ostrovy nabízel? Ano. Během luštění svých případů totiž pilně spolupracuje se Scotland Yardem a létá do Anglie rovnou z ploché střechy svého domu ve švédském Byköpingu (městečko je pouhou fikcí). Létá soukromým vrtulníkem Hermes a měl prý to do Londýna přesně 1 210 km. A vždycky, když zdárně přistál, zamířil za přítelem, kterým není nikdo jiný, než „nejvyšší policejní inspektor“ Josuah H. Lispington.
Ve Švédsku žije Agaton stylem starého mládence, ale nelze si odmyslet, že - na rozdíl od Sherlocka Holmese (dejme tomu) - souběžně zvládá i vydávat vlastní noviny, spolehlivého to Byköpingského kurýra. Jejich úroveň pak autor charakterizuje takto:
„Jako vynikající novinář je hbitý, důvtipný, pohotový a především o všem důkladně zpravený.“
Sax je tudíž cosi jako Tintin, ačkoli vizuálně připomíná spíš Hercule Poirota. Nosí staromódní tvrďák a disponuje sedmicí dýmek, přičemž má na každý den týdne jinou. Vaří mu oddaná teta Tilda a táž znale pomáhá i s reakční prací. Jinak má tento investigativní novinář jen psa, nicméně jeho silný vztah s Josuahem Lispingtonem je vřelejší, nežli kterýkoli vztah, co měl kdy veliký Sherlock… dejme tomu s takovým inspektorem Lestradem.
I když se jedna podstatná podobnost najde. Taky Lispington je, celkem vzato, neschopný. A v podstatě se zdá, že - nebýt Švédska - by celá britská policie byla dost často v loji. Ale tohle jsem osobně nikdy neřešil jako „nepravděpodobnost“ - a dobrodružství Agatona Saxe mě baví jako taková. I z toho důvodu, že to sice jsou parodie detektivek „a nic víc“, ale aniž by žánr shazovaly. O luštění záhad vás nepřipravují. A ona Lispingtonova fatální nepraktičnost?
Ani náhodou mi nevadí, anžto on je gentleman… a především je přátelství schopen. Ba - a dokonce - je občas schopen i některých silnějších emocí, a tak sice zůstává britsky klidný, ale neříká jen strohé „proklatě“, nýbrž (a cituji) „proklatě, třikrát proklatě.“ Žádný studený čumák, abych se tady pokusil o žert; a navzdory tomu, že se první příběhy odehrávají už v padesátých letech dvacátého století, užívá Sax k řešení zločinů vedle vlastního mozku občas i počítač, který si navíc sám zkonstruoval. Do série to vnáší až jistý (méně nápadný) prvek science fiction.
Ale podstatnější je pátračova lidskost a rozhodnost, s kterou doplňuje - vedle zmíněného Yardu - klidně i muže z Interpolu. Co by si bez něj počali! „Kroky stejně spěšnými jako rozhodnými kráčel Sax známými chodbami k Lispingtovově kanceláři. Inspektor stál u okna, nervózně si mnul ruce, spěšně se otočil a na tvářích mu zahořel oheň naděje - v podobě dvou okrouhlých skvrn. Skoro utíkal k Agatonu Saxovi a tiskl mu obě ruce. „Díky, drahý Mr Saxi!“ vyhrkl. „jsem skutečně nešťasten, že vás unesli, sotva jste přiletěl do Londýna.“
„Ale to vůbec nic nebylo,“ hladil si Agaton ukazováčkem knír. „Řekněte, inspektore Lispingtone: co obsahuje ta ukradená velká kartotéka, a jak se stalo, že odsud zmizela?“
Inspektor Lispington zhluboka vzdychl a posílil se douškem jablečného moštu známé švédské značky Pozoun. „Ona obsahuje jména několika tisíc mezinárodních zločinců, jejich popisy, fotografie, otisky a přesný seznam všech známých přečinů, jichž se dopustili. Ale je tam zaneseno i množství neznámých zločinců a pachatelů.“
„Neznámých?“
„Takových, které sice neznáme, ale předpokládáme, že existují… Je to strašlivé neštěstí, že byla tato kartotéka Scotland Yardu ukradena. Stovky zločinců budou teď varovány tajnou zpravodajskou organizací podsvětí. Ale naštěstí…“
„Ano?“
„Naštěstí je psána šifrovaně a nemůže ji číst nikdo, kdo nemá k šifrám klíč, který je dobře uzamčen v této budově.“ A s nepatrným gestem dodal: „Klíče my vždycky zamykáme. Pokoušel jsem se přimět britskou vládu, aby to celé pochopila, ale ta se jen zlobí čím dál tím, víc.“
Co dodat? Nelze popřít, že byl sice pan Franzén nápaditý a původní, ale nepochybně se lehce inspiroval už existujícím švédským detektivem Ture Sventonem, jehož prvních šest dobrodružství knižně vyšlo v letech 1948-1955. Autorem je Åke Robert Holmberg (1907-1991) a taky tyhle příhody se dostaly na český trh díky Albatrosu, ale… Teprve po převratu, a totiž zhruba před dvaceti lety, kdy vyšly knihy Detektiv Sventon se ujímá případu, Detektiv Sventon v obchodním domě a Detektiv Sventon na poušti (2005-2007). Třeba mě už Sventon ale nezasáhne, já už zůstanu u „svého“ Agatona i se všemi jeho zastarávajícími humory a vynálezy. Anebo hesly. „Jaká stanice?“ Každý, kdo zná slavnou „kodovku“ s Agatonem, v pořadí sto čtvrtou, nezaváhá a vystřelí rekci: „Příští stanice Braxington.“ Jak taky jinak.
22.08.2026 - Ivo Fencl