Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Viktor Dyk, jak ho neznáme
Úvodník: 15. března 2005 se od 19 hodin konal v poetické kavárně Obratník literárně – hudební večer věnovaný básníkovi, prozaikovi, dramatikovi a politikovi Viktoru Dykovi.
Článek: Při úvodním přivítání jsme se dozvěděli, že jsme účastníky čtyřstého představení, které se v Obratníku během tří let konalo.
Vlastní večer zahájila četbou Lucie Jankovská, která uvedla povídku Smrt panenky. Povídka je metaforou nenaplněné lásky. Rozpadající se rodina nemá čas ani chuť věnovat pozornost citově strádající dcerce Otylce. Ta gejzír své lásky směřuje k panence, u které dle své fantazie nachází pochopení a splynutí. Matka jednoho dne v pocitu šílené marnosti vyhází všechny věci, které otec pořídil, z okna. Její pohled spočine na panence. V posledním zoufalství po ní sáhne. Panenka letí vzduchem, a už jen třesk rozbíjených částí. Nehybnýma očima se loučí s malou holčičkou. Té se zhroutil svět. Rodiče už dávno nemá, ale panenka? Její jediná spřízněná duše teď leží rozbitá na asfaltu. Co teď? Pohled do jejich umírajících očí ji vtahuje do jednoznačného rozhodnutí…“nemůžu ji tam nechat samotnou, jediná mě měla ráda… poslední obětí …s panenkou…“
Velmi dojímavou a smutnou povídku přerušily písně z tvorby Zbyňka Zemana.
V dalším bloku Martina Bittnerová nastínila literární vývoj od raného mládí až do smrti. Dyk procházel obdobím lyrické zamilovanosti mladého věku, přes nesmiřitelné buřičství, protiválečné aktivity protirakouského zaměření až po pokornou a smířlivou tvorbu zkušeného stáří. Inspiroval se především krásou i melancholií zarosených večerů a vlahých nocí rodného Polabí, krajině svého mládí.
Po hudební vložce se slova ujal Libor Ulovec a recitoval mohutným, ale procítěným hlasem výběr z Dykovy poezie.
Dykův život se neubíral přímočaře, vystudoval práva, ale věnoval se povětšinou novinářské a literární činnosti. Zajímavým předělem v životě byl vstup do politiky, spoluzakládal národně demokratickou stranu v nově vzniklém Československu a jeho prvním počinem byla podpora zavedení osmihodinové pracovní doby.
Literární tečku učinil Ulovec poutavou ukázkou z Krysaře, kdy jeho osamělé putování působilo i na hosty večera. Abychom ale neodcházeli rozesmutnělí, o to se postaral svými rytmickými písněmi Zeman. Poslední, O Bivojovi, parodii na americké akční hrdiny, si notovali všichni.
Příjemně strávený večer v intimních prostorách kavárny byl určitě uměleckým zážitkem. Kdo Dykovu tvorbu nezná, určitě našel mnohou inspiraci a otevřela se mu další cesta k poznání, ale i Dykovy fandy pořad obohatil. Snad jediným kazem poetického večera byla malá účast. Ale to musíme napravit my, diváci.
18.03.2005 - Jindřiška Kodíčková