Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Všichni jsme Afričani
Úvodník: Příjezd tohoto spisovatele byl trochu dramatický, jakoby předjímal zápletky svých her. Měl problémy s vízy, odvedla ho hned na letišti imigrační policie pomalu jako nežádoucí osobu. Když se vysvětlilo, o koho se jedná, propustili ho skoro s poklonami východem pro diplomaty.
Článek:
Již po čtvrté se koná v Praze, Liberci a Hradci Králové Festival afrických setkání. Jednotlivé akce můžeme navštívit do 15.dubna.
12. dubna se ve Francouzském institutu konal křest nové publikace Divadelního ústavu obsahující dvě hry Kossiho Efoui: Převozníkův malý bratr, kde v krátké, téměř rituální zkratce nad mrtvou dívkou otevírá jednu z palčivých otázek současného světa: otázku integrace afrických imigrantů do evropské civilizace.
Druhá hra Procházka bezejmenných sousedů je monologem podivína, probírajícího se hromadou zmuchlaných dotazníků, které mu posílají různé organizace a instituce, v nichž náš hrdina vidí organizaci jedinou, Organizaci bezejmenných sousedů, snažící se ho dostat pod svou kontrolu
Setkání se zúčastnili překladatelé jeho děl Michal Lázňovský a Jan Tošovský.
K. Efoui se narodil se v roce 1962 v Anfouin v Togu, vystudoval filosofii na 1´Université du Bénin v Lomé. Zajímal se o předsokratovskou filosofii, o budhismus i africké myšlenkové proudy. Zabýval se tancem, chtěl se mu i více věnovat. Říká: „Tělo je svobodnější než slova...“ A přesto se nakonec jeho chlebíčkem stala literatura. Rok po jeho narození se v Togu uskutečnil státní převrat, v roce 1967 získal skutečnou moc generál Evadéma. Politický i společenský život v Togu začíná být nesnesitelný. Kossi si situaci začíná uvědomovat, pochybovat o cestě své země a díky svému „ podvratnému“ psaní opustil Togo a nyní žije v Paříži. „ Spíš než z Toga, jsem z Afriky. Být Afričan pro mě znamená politické gesto.“
Ve dvaceti sedmi letech napsal svou první divadelní hru Carrefour (Křižovatka).
Co pro Vás znamená Carrefour?
„ Má velký význam. Hlavně to byla moje první hra, vyhrál jsem cenu, poprvé se hrála...., přece všechna „ poprvé“ jsou důležitá. Dostal jsem za ni stipendium do Francie. Přišlo právě včas, protože v té době jsem byl zatčen, možná mi i zachránila i život.
Kniha vypovídá o očekávání a setkávání na křižovatce. Žena tam setrvává ve svých vzpomínkách a čeká na Básníka z jiných důvodů, než policajt.“
Úspěšná hra z něho z něho učinila vyhledávaného a známého spisovatele.
O čem vypovídá nová hra Převozníkův malý bratr?
„ Je to hra o emigrantech. Inspiroval jsem se mladými lidmi, tzv. druhou generací emigrantů ve Francii. V těchto rodinách je přítomen silný mýtus návratu. Pro jejich děti je ale abstraktní, snad i absurdní. Nechtějí se vracet, nemají ani kam. Jejich domov je už ve Francii. Všichni si uvědomují, že se už nikdy nevrátí, a to ani rodiče, ani děti. Hra vypovídá, jak s tím naložit. Popisuje historickou, zeměpisnou, jazykovou, kulturní, osobní vzdálenost.“
Co pro tebe znamená domov?
„ Když jsem byl malý, chtěl jsem být tanečníkem, chtěl jsem cestovat, ale zjistil jsem, že vše už je známé, prozkoumané. Jediným místem, o kterém se to nadalo říct, byl svět literatury. Byl to pro mě jiný způsob svobody. Tento svět můžu uchopit, můžu si ho vzít, aniž bych ho někomu ukradl, aniž by mě z něho někdo vyhodil. Takže mým domovem se stal svět ducha, nekonečný, nevyčerpatelný, spirituální. Nikdo mě tu nebude považovat za vetřelce. V tomto světě je dobré se pohybovat.“
Jeho literární tvorba je velice různorodá, velmi obtížně se zařadí do nějaké škatulky.Při psaní „ požírá vše, co mu přijde pod ruku“. Jeho touha po tanci přechází do způsobu psaní, pohyb těla přechází do tance slov. Vnímá jejich zvukomalebnost, rozehrává a rozeznívá je. Všímá si i toho, co se skrývá za slovem, co je za ním zamaskováno. Využívá tohoto fenoménu k hledání identity. Maska je sice pro Afriku typická, ale je svázána s folklorem a tradicí. Efoui ji však takto nebere, není tradicionalista. Píše o nové Africe 20. a 21. století a tím oslovuje nejen africké čtenáře a diváky, ale překračuje svým poselstvím kontinenty a jeho dílům porozumí na celém světě.
14.04.2005 - Jindřiška Kodíčková