Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - S drsnou noblesou
Úvodník: Tuto báseň jsem věnoval památce Václava Hraběte krátce poté, kdy jsem si zakoupil sbírku prostě pojmenovanou Blues
Článek: Město vyplivnuté z právě zaklapnutých dveří
suterénních barů klečí nad ránem,
když kroky opozdilých snílků
zvracejí se odtud jako trsy křivolamých lilií
A nechtíc pletou copy ulicím.
V hluboké historii této noci
Leží malý sálek zavěšený na provlhlé schodiště -
Doupátko stvořené jako by cigarety mávnutím,
Napěchované kouřem, slůvky, blízkostí.
Když se do ovzduší opře světlo bledé zářivky,
Vidíš blues a rozpomínáš se na sklepní koncert:
Klavír počne svoji rozhoupanou černou zpověď,
Prsty následují noty rozeseté po osnovách jako
stopy nestřízlivých chodců
od zdi ke zdi, když zdi nejsou.
Vtom je život elegantně zadumaný
Jak poslední táhlé vydechnutí
Hráče na trubku.
Nakonec se přidá pivní bas,
Máš hořko v ústech,
Chtěl bys proklínat bláznivou holku,
co tě nechtěla a poslední, co nechala ti,
Byly její liščí oči
Odplouvající v nikotinovém oblaku.
A ty se ztrácíš domů,
Město klečí nad ránem
A úsvit potkáváš,
Jak chodí unavené lampy zhasínat.
Zatímco s drsnou noblesou
Ten smutek odíváš do přiléhavých slov.
11.08.2005 - Aleš Misař