Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Táta říkal, ať mu nechodím na oči
Úvodník: A máme tady konec školního roku. Naši školáci se přiženou domů s vysvědčením a někteří jej pyšně vystaví na stůl, aby všichni viděli… Ale najdou se i tací, kteří se budou pomalu šourat domů a hlavou se jim bude honit myšlenka na odchod z rodinného hnízda, neboť „táta říkal, že jestli přinesu trojku, ať mu vůbec nechodím na oči“.
Článek: Nenechme naše děti, aby takto museli přemýšlet! Promluvme si s nimi o tom, že pokud budou mít špatné známky, znamená to, že příští rok budou muset přidat, ale není to žádná tragédie!
A až ta pohroma přijde, než začneme své děti trestat za známky, měli bychom zvážit, zda i my nemáme na špatném prospěchu svůj podíl viny – pokud si to přiznáme poctivě, pak takovou vinu určitě najdeme. Ať už nepřímou, protože dítě žije v nervózním prostředí plném hádek a výčitek či ho pro samou práci vídáme prakticky jen po večerech, nebo přímou, když místo pomoci s násobilkou jen zabručíme, že nemáme čas a že nám taky nikdo napomáhal, a vyhrožujeme, že pokud bude horší známka než dvojka, tak…!
A pokud nás vysvědčení nemile překvapí, zase jsme to my, rodiče, kdo jsme mohli zvednout ruku k telefonu a přeptat se paní učitelky. Ano, děti je sice třeba vést k samostatnosti, ale s učením bychom jim měli pomáhat. Vysvětlením látky, namátkovým přezkoušením, hraním vzdělávacích her, čtením encyklopedií, čímkoliv. (Jen ne svými školními zásahy, když zachraňujeme synův průšvih, vynadáme paní učitelce a doma na ní ještě několik dní nadáváme. Tím opravdu přístup našeho dítěte ke škole a učení nezlepšíme.)
Dětem naopak pomáhá motivace. Můžeme malému Pepíčkovi vysvětlit, že když se naučí dobře číst, dovolíme mu pak prohlédnout tu velkou tátovu knihu o autech, kterou dosud nesměl vzít do ruky. Stejně tak můžeme Aničce vysvětlit, že ta krásná televizní hlasatelka by se nestala televizní hlasatelkou, kdyby se špatně učila. Větší děti lze motivovat docela stejně. Chceš se stát hasičem? No dobře, ale nestačí, když budeš nosit na hlavě helmu, jednou se třeba dostaneš do situace, kdy ti matematika zachrání život. Spočítej mi třeba, když je místnost dlouhá šest metrů a požár se šíří rychlostí… I takovým způsobem se dá vysvětlit matematika, i tak se dá motivovat.
Někdo motivaci řeší tak, že své děti uplácí finančními dary nebo třeba příslibem dovolené u moře. Na první pohled jednoduché, ovšem trochu krátkozraké řešení. Náš miláček bude brzy chtít, aby dostal bůra za to, že si uklidil vlastní pokoj. A co uděláte s tou zaplacenou dovolenou, když vysvědčení nesplní vaše očekávaní? Ustoupit už nemůžete a dodržet slovo také ne – dostanete se do bludného kruhu.
Nakonec doufám a přeji si, aby se 30. června na ulicích vyrojilo hodně a hodně dětí, které pojedou na tu vysněnou dovolenou nebo třeba dostanou kolo, a že mezi nimi nebude ani jediné, které by se muselo bát domů, protože „táta říkal…“
29.06.2005 - Renata Šindelářová