TGM zůstává významnou historickou, politickou i intelektuální osobností, dodnes živou. Ať už nenáviděný, či zbožňovaný, komplex tatíčka v českém národě hluboce a nekriticky zakořenil. Je třeba ho trochu narušit a uvést na pravou míru. A o to se pokusil Alain Soubigou (současný francouzský historik, nar. 1965, řádný profesor pařížské Sorbonny – na katedře založené Ernestem Denisem přednáší české dějiny a dějiny střední Evropy) v jeho ( dosud nejkomplexnějším) životopise. Není zatížen malým a úzkostným českým pohledem na TGM a tudíž má možnost s nadhledem, bez předsudků, na základě hlubokého studia rozsáhlých původních pramenů (podklady ke své knize shromažďoval deset let, z nichž pět strávil v českých archivech, převážně Masarykova ústavu AVČR a Kanceláře prezidenta republiky, dále studoval i v Rusku a dalších zemích) podat nezkreslující historický pohled.
Vznikla obsažná studie, která představuje TGM jako intelektuála, filozofa, politika – prezidenta, ale i syna, studenta, manžela, otce, věřícího člověka, učitele, sociologa, bojovníka za spravedlnost sociální i lidskou. Mapuje jeho život a postoje v Rakousko – Uhersku, kdy vůbec nepatřil k oblíbeným, rázné vystoupení proti monarchii v době války a posléze v době budování nového státu po roce 1918.
Autor v duchu francouzské specifičnosti v humanitních vědách, spočívající v jasném celkovém pohledu, se pustil do celistvé interpretace a pokouší se o nezkreslující komplexní
(i když ne vyčerpávající) životopis významné osobnosti pevně ukotvené v dějinách, zmiňuje se o jeho potomcích i osobnostech tak či onak ovlivňujících jeho konání.
Kniha přináší nezaujatý celostní pohled na TGM ve veškerých souvislostech jeho dlouhého života. Autor má jistě výhodu absolutní nezávislosti na české politice i tradičním chápání, nemá žádné vztahy. Vychází pouze z bohatých věrohodných pramenů a podrobuje je přísné analýze a syntéze. Knihu doplňuje bohatým poznámkovým aparátem, kterým odkazuje k jednotlivým pramenům. Dále zde najdeme seznam osobností, se kterými se TGM setkal, s krátkou životopisnou poznámkou. Rejstřík osob umožní rychlé vyhledávání pro potřeby studia.
TGM: „Největší uspokojení na konci života je, že věřím v to, v co jsem věřil ve dvaceti letech. Ani jako státník jsem nemusel popřít nic zásadního z věcí, kterým jsem věřil a měl rád, když jsem byl chudým studentem.“
V jeho životě bylo skutečně velmi málo nesrovnalostí. Lze mu vytknout, že ve jménu politiky obětoval svoji rodinu, i když, aspoň částečně, neměl na vybranou. Ať už mu můžeme cokoli zazlívat, ať z neznalosti, zaujatosti, nebo ze zásadního přesvědčení, jeho odkaz mluví jednoznačně a nediskutovatelně:
- usilovat o pravdu je lepší než umění přetvářky
- člověk je posvátný, ale není Bůh
- šlechetnost, ne cynismus ( Ježíš, ne Caesar)
- ideje jsou zbytečné, pokud je lidé nehájí
- pracovat a nekrást
Zaslouží si úctu, ale ne zbožňování, v životě vzbuzoval i nenávist, která se postupně rozplývala v uznání.
V knize mi možná chybělo větší hodnocení vztahu TGM a legií a jeho ne příliš energický vztah k čechoslovakismu, respektive ke Slovákům po roce 1928,což i dnes je problematické a ne vždy odpovědně a věrohodně vysvětlené dědictví dějin...
Naopak přínosné je shromáždění i protiargumentů v dalších sporných bodech Masarykova života, např. aféra Savinkov.
Velkým přínosem je i atraktivní zpracování s grafickými a foto přílohami, na vědeckou práci velmi čtivá forma a tudíž přístupná i nehistorikům.
Soubigou, Alain
Tomáš Garrigue Masaryk
Vydalo nakladatelství PASEKA
Zdroj fotografie: www. paseka.cz