Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Nedělejte mi boule!



Úvodník: Vlasy jsou ozdobou hlavy, říká se a tak v touze mít onu ozdobu co nejkrásnější, zvláště my ženy, vyhledáváme kadeřnické služby. Kadeřnický obor zprofanovala léta předrevoluční, kdy většina z nás nosila „slušivý účes“ podle hrnce, který všechny dámy vykonávající toto řemeslo znaly naprosto dokonale. Především v kontrastu kulatého obličeje tento univerzální sestřih vypadal naprosto hrůzostrašně.

Článek: Ovšem doba porevoluční přinesla možnost podnikání a tím poměrně zamíchala karty v oboru kadeřnickém. Někteří začali odvážně sledovat trendy ze zahraničí a vyrostly tu stovky salonů, přičemž určitou část z nich založili mistři svého oboru. Konkurence je tedy obrovská a proto logicky by se měla každá kadeřnice, či salon snažit získat zákaznice a to zákaznice stálé. Bohužel většina spíše hřeší na to, že zákaznice jednou přijde, tzv. se spálí, či lépe zhrozí a už se nevrátí, resp. přeskočí do jiného salonu, kde dopadne naprosto stejně jako v tom předchozím. Tuto zkušenost nemám jen já, ale po soukromém průzkumu jsem zjistila, že takto to praktikuje většina mých známých, přičemž dobrá polovina z nich rezignovala a nosí dlouhé vlasy.

Neuvěřitelný příběh

V roce 2001 vyšel v časopisu Linda účes, jehož obdobu naleznete v úvodníku. S tímto obrázkem v ruce jsem za ty čtyři roky obešla několik mi doporučených kadeřnictví, aniž by se jakékoliv kadeřnici podařilo vytvořit alespoň hrubou podobu tohoto střihu. Přitom to vždy vypadalo nadějně, obrázek jsem ukázala, ony na to znaleckým okem mrkly a ani jedna se nesvěřila, že to nezvládne, nebo že to nejde a proč to případně nelze z mých vlasů vytvořit. Přistoupila bych samozřejmě na nějakou rozumnou alternativu, ale tu mi žádná nikdy nenavrhla.


Díl 1. Stoupající adrenalin

Za podivuhodnou považuji schopnost kadeřnic mi vytvořit identický účes, jako by se na mne všechny domluvily, který ovšem absolutně neodpovídá fotografii a vůbec mi nesluší. Místo prostříhaného mikáda mi vytvoří „boule systém“ a to vrchní vlasy do jakési boule na krku přihyzděné štětičkami. Tato úprava může krášlit dívku úzkého obličeje, jemných prořídlých vlasů s labutí šíjí a malým vzrůstem a ne můj kulatý obličej, husté, rovné a tvrdé „hřebíkovité“ vlasy a téměř metr osmdesát výšky.

Díl 2. Jsem nepoučitelná

Někdy v březnu jsem na na návrh své sestry vyhledala jistou údajně šikovnou kadeřnici. Zachování délky si vysvětlila jako zkrácení o deset centimetrů a její rovné zastřihnutí, umně vyfouknuté do obligátní boule, mi vyčarovalo po prvním umytí neromantický splih.
Po této návštěvě a zásahu se mě poprvé v životě držel vztek snad měsíc, pokaždé když jsem se podívala do zrcadla, se mi doslova vařila krev v žilách. Pak mě napadlo ony štětičky ustřihnout, což vypadalo podstatně lépe. Vlasy jsem nechala dorůst a nedávno mě bohužel polapila opět myšlenka zajít si vyškemrat mnou vytoužený sestřih.
A jak jsem dopadla?

Díl 3. Nechoďte do Fazety

Moje kamarádka mi totiž doporučila salon Fazeta sídlící v Lipové ulici v Praze 2. Kontakt uvádím záměrně, abyste milé čtenářky věděly, kam nechodit, ač se tím dopouštím reklamy.
Už první kontakt mě měl varovat a odradit! Když jsem vytočila číslo salonu, ozvala se krajně nepříjemná dáma, jež mě odzbrojila otázkou, zda spěchám a zda bych se chtěla dostavit tento týden. Nevím, jestli stále ještě zůstala myslí v minulém režimu, ale snad žijeme v době, kdy si člověk může objednat službu v co nejkratším intervalu a ne na ni čekat měsíc. Nakonec mě objednala hned na druhý den večer.
Zmíněný salon působí na první pohled sympaticky, stěny zdobí fotografie spokojených „VIP“ klientů – např. Nadi Konvalinkové a dalších.
V salonu mě přivítala mladá dívenka s velmi hezkým účesem na své hlavě, což ale zapomněla přenést i na hlavu mou.
Hádejte, co mi vytvořila?
Přestože jsem měla sebou onu fotografii, opět mi vykouzlila to, co její předchůdkyně. Pochopitelně až doma jsem zjistila po opláchnutí stav svého sestřihu a to že mi mou tvář ozdobila nefalšovanou boulí se štětinkami. Ty šly nekompromisně ihned dolů. Ani melír se zrovna dvakrát nepovedl, i když viděla jsem i horší. Nedopadl zřejmě nejhůře, neboť oné slečně s ním poradila kolegyně!
Doma se znovu ve mně vzbudily negativní emoce a měla jsem chuť sama sobě vlepit jednu zprava a druhou zleva, protože bych snad těch 695 Kč raděj propila, než je tímto způsobem promarnila.

Díl 4. Ať žijí strašidla

Výmluvným mementem pro mě byl okamžik setkání s kamarádkou Petrou, jíž jsem den před mou kadeřnickou anabází namíchala červeno-fialový odstín a vlasy jí nabarvila. Zatímco já od profesionálky vypadala jako strašidlo, kamarádka pohazovala oslnivou hřívou.
I Petra nasbírala velmi špatné zkušenosti s kadeřníky a proto už se výhradně svěřuje do mým rukou. Inu, barvit druhým hlavu mě těší a mám v tomto směru téměř čtrnáctiletou zkušenost.
Dokonce mě napadla hříšná myšlenka nechat se v tomto oboru vyškolit, vždyť mé okolí by to jenom uvítalo. Bohužel kurz stojí kolem 15 000 Kč a tak si prozatím musím nechat zajít chuť…






Předmět doličný - účtenka za můj poslední "super účes"

Zdroj fotografie v úvodníku: google.com


27.07.2005 - Martina Bittnerová