A měli pravdu, nálev obsahoval protizánětlivé složky, pomohl vyplavit prach z cest a zároveň působil proti zánětu spojivek.
Bylinka má rozvětvenou, vysokou, přímou, tuhou a trochu osrstěnou lodyhu. Po nalomení roní mléčnou šťávu. Vyrůstá až v druhém roce z vřetenovitého ztlustlého kořene. První přízemní listy jsou křídlatě řapíkaté,dolní lodyžní na bázi uťaté, podobné přízemním, střední a horní podlouhle kopinaté až kopinaté a chobotnatě zubaté. Lodyhu zdobí jasně modré, vzácně růžové, jazykovité květní úbory, podepřené dvouřadým zákrovem, uspořádané v řídkých latách. Květy se otevírají pouze ve slunečných dnech dopoledne, odpoledne se zavírají. Kvete od července do září. Plody tvoří vejcovité nažky lemované štětinkami.
Bylinku milenci považovali čarovnou, přinášející jim štěstí v lásce. Kdo vyryl její kořen na sv. Jakuba jelením parohem ze země, mohl získat lásku člověka, po kterém toužil. Čekanka utržená na den sv. Petra zjednávala lásku té osoby, která se rostliny dotkla. Stejné účinky měla i čekanka vyrytá bosýma nohama na Velký pátek.
Salát z mladých listových výhonků čekanky znali již staří Egypťané a doktor Galenos zdůrazňoval léčivé a posilující účinky a nazýval ji „přítelkyní jater“. Mattioli napsal: „ čekanka je výborná proti rozpálení jater a vně že se má vařit s ječným sladem a přikládat těm, kteří mají bolest v hrdle nebo v požeradle“. V 19. století charakterizuje účinky nálevu S. Kneipp: „ Thé čekankové odstraňuje hleny ze žaludku, odnímá přebytek žluči, čistí játra, slezinu a ledviny a vyvádí chorobiny močí.“
Rostlina obsahuje hořčiny a značné množství inulinu. Podporuje chuť k jídlu, působí močopudně a žlučopudně, vyhání močové a ledvinové kameny, upravuje stolici a čistí krev. Snižuje tvorbu otoků. Rovněž její stimulační účinky na peristaltiku střev nejsou zanedbatelné. Pomáhá i při neurózách slabšího typu.
Z kořenů pěstované čekanky se vyrábí náhražka kávy. Při pražení vzniká karamel, který dává produktu sytě hnědou barvu. Nápoje z čekanky povzbuzují trávení většího množství jednotvárné potravy, třeba brambor, chleba. Naše babičky připravovaly každé ráno zdravý nápoj z melty, která obsahovala praženinu - cikorku, dnes patří mezi skoro zapomenuté.
Cikorka se jako náhražka zrnkové kávy v Evropě rozšířila hlavně v letech tzv. kontinentální blokády, kterou r. 1806 vyhlásil Napoleon I. proti Anglií a která uzavřela evropské trhy veškerému anglickému zboží ze zámoří, tedy i dovozu surové kávy a třtinového cukru. Díky tomu se podnítila ve střední a západní Evropě výroba cukru i cikorky. První výrobna cikorky v Čechách v Mochtíně u Klatov pracovala již na začátku 19. století.
V lidovém léčitelství se z nati i kořene připravuje odvar (dvě čajové lžičky na šálek vody dvakrát denně). Používá se vnitřně na výše uvedené neduhy, zevně k obkladům při kožních zánětech a vyrážkách.
Odrůda čekanky se pěstuje pro tzv. čekankové puky, což jsou rychlené vybělené pupeny kořenové hlavy, používané jako salátová zelenina.Poprvé se začaly pojídat v Belgii kolem roku 1850. Dnes se stávají běžnou zimní zeleninou s dobrým vlivem na zdraví člověka.
Zdro fotografie.: www.szes-horice.cz/