Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Au-pair na vlastní kůži II.



Úvodník: V předchozím článku o fenoménu au-pair jsem slíbila přinést pohled těch, kteří se rozhodli zasvětit nějakou dobu svého života této profesi, a to Kristýny a Martina.

Článek:

Předchozí díl:(klikni)


Příběh první
Kristýna

Jednadvacetiletá Kristýna Rotková se před pár měsíci rozhodla zkusit práci au-pair. Limitovaná byla pouze jazykem a to němčinou. Během velmi krátké doby přes jednu agenturu získala „umístění v rodině“ v Německu. Jelikož se stará o postiženou holčičku Mimi, má denní plán rozdělený na školní období a prázdniny. Ve školním roce odjíždí Mimi v 7,30 do speciální školy a vrací se v 16,15. Během této doby Kristýna pomáhá s domácími pracemi. Výčet její péče o Mimi obsahuje i dohled nad osobní hygienou, hry ale i přípravu do školy. O prázdninách vstává kolem 8,30 hodiny ranní a musí se Mimi věnovat celý den.
Nevýhody péče o postižené dítě spatřuje Kristýna v tom, že pokud si zvykne, rychle se otrká a pak je au-pairka vystavena i podobným nepříjemnostem jako plivání, štípání a škrábání.Zabránit tomu nelze, neb ač se snažíte to dotyčnému dítěti vysvětlit, nepochopí to. Kristýnu „ její rodina“ zklamala také v tom, že se nesnažila pomoct jí při hledání kursu němčiny, neboť jak sama uvádí - sama se k učení nepřinutí. Naopak Kristýnu příjemně překvapilo, jak rychle ji přijali mezi sebe, tudíž jezdí s rodinou na výlety, návštěvy příbuzných, či do kostela na mši.

Rozdíly ve stylu domácího života

Kristýna k tomu říká: Docela mě udivilo, že tady neexistuje, aby se začalo jíst, když u stolu nesedí všichni členové rodiny. K tomu musí být televize i rádio vypnuté, takže žádné večeře v křesle u obrazovky. Doma se rovněž nechodí v teplákách a starém svetru, ale v oblečení, v němž jdou i do práce, nebo do školy. Všechno má prostě svůj řád.“
Pochopitelně tento přístup se musí odrážet i do oblasti mezilidských vztahů a k té Kristýna dodává: Němci se mi zdají příliš afektovaní. Nedokáži je přesně popsat slovy, protože se musí vidět a zažít.“

Co za to?

Průměrný plat au-pairky v Německu se pohybuje okolo 200-250 eur. Záleží ale vždy na jednotlivé rodině.
Kristýna dostává 200 eur a 40 eur má na měsíční jízdenku na autobus, ale raděj do města jezdí na kole, tudíž peníze ušetří.

Stát se tedy au-pairkou, nebo ne?

Kristýna by to doporučila všem, kteří se chtějí naučit pořádně cizí jazyk a nevadí jim na rok opustit své blízké v Čechách. Člověk tím pozná novou kulturu a nové prostředí.

Osobní tipy Kristýny:

Před prvním telefonátem rodiny, který má na dálku prověřit, zda rozumíte a jste schopni odpovídat v cizí řeči, si připravte na papírek nějaké povídání o sobě. Protože stejně se vás budou ptát, abyste jim něco sdělili o svých zkušenostech s dětmi, vztahu k nim, koníčcích apod.

Za velkou výhodu považuji, když se na vás rodina přijede nejprve podívat, jako se stalo v mém případě, protože tak se vzájemně poznáte dopředu a můžete případně ještě před odjezdem rozhodnutí změnit, nebo si vyžádat jinou rodinu. Vzájemné sympatie jsou v tomto směru důležité.

Příběh druhý
Martin

K myšlence odjet do Anglie jako au-pair přivedl Martina inzerát agentury na úřadu práce, byl v té době dlouhodobě nezaměstnaný. Nakonec odjel do Londýna. Na starosti měl dva chlapce ve věku sedm a dvanáct let. Častěji ale hlídal spíše toho mladšího. Mezi výčet jeho povinností spadala ranní příprava chlapců do školy, kam je vodil, pak je odpoledne ze školy vyzvednul a buď šli domů, nebo do parku.
Jenom výjimečně chlapcům vařil večeře a okamžikem, kdy se matka vrátila domů z práce, už měl volno. Jednalo se o rozvedenou ženu, takže chlapce měli rodiče ve střídavé péči. K tomu v rodině bydlel matčin přítel, který děti rovněž hlídal. Občas Martin uklidil dům. Dohromady tedy pracoval zhruba čtyři dny v týdnu a jinak měl volno. Za tuto práci pak dostával plat 45 liber týdně. Navíc mu "jeho rodina" hned po příjezdu pomohla najít jazykovou školu a rovněž mu na ní z počátku půjčila.


Postřehy

Podle slov Martina jsou Angličané většinou poměrně nepořádní a proto jakýkoliv zásah připomínající relativní pořádek přijmou s nadšením. Často přitom stačí jen vyluxovat a dát rozházené hračky do bedny. Vyplatí se rovněž ukázat dobrou vůli, tj. jim pomoci i ve chvílích volna, vždycky se to vrátí pozitivně zpátky. Martin tak někdy pracoval o víkendech na zahradě.


Škola života

Martin se v Anglii za rok jako au-pair naučil starat sám o sebe a k tomu přes počáteční rozpaky, kdy angličtině příliš nerozuměl, se i díky kurzům jeho angličtina natolik zlepšila, že pak další rok strávil v Anglii prací v jedné firmě. Navíc se touto zkušeností připravil na vlastní rodinný život.

Jít do toho?

Do Anglie se Martin vydal hlavně kvůli jazykovému zdokonalení, což se mu podařilo.
A jeho vzkaz váhavcům zní: „Často se říká, že práce au-pair je hlavně pro holky, ale sám znám dost kluků, co mají tuto zkušenost také. Tudíž bych to doporučil všem, kdo nad tím přemýšlí, ale zároveň mají určité obavy. Já sám, kdybych už neuvažoval nad založením rodiny, určitě bych se vydal do Anglie znovu.“


Zdroj obrázku: www.lighthouse.ee, archiv Kristýna Rotková



Kristýna se svou svěřenkyní Mimi (dívenka vpravo) na výletě



31.08.2005 - Martina Bittnerová