Svatý Mikuláš
byl historická osoba, jeden z nejoblíbenějších světců, ochránce dětí, námořníků, cestujících a vdavekchtivých dívek. Do našeho podvědomí přišel v podobě červenobíle oděného starce, nadělující v adventním čase dárky dětem. Zobrazován však bývá jako biskup s knihou, na níž leží tři zlaté koule nebo měšce.Víme o něm, že kolem roku 300 působil jako biskup v Myře, jeho ostatky v době, kdy ji vyplenili Turci, věřící přenesli do Bari v Itálii, kde mu vystavěli nádherný chrám.
Legenda praví, že byl zbožný už od raného dětství, třeba už jako kojenec v postní dny nejedl. Po smrti svých zámožných rodičů přemýšlel, jak nejlépe využít získaného majetku. Když se dozvěděl, že jeden otec přišel o všechen majetek a chtěl poslat své dcery do nevěstince, aby si vydělaly na obživu, vhodil do jejich okna hroudu zlata a tím jim umožnil vdát se a zachránil je před ponížením. I když svůj čin chtěl udržet v tajnosti, nakonec se prozradilo, kdo byl šlechetný dárce. Proto opustil své město a nasedl na loď, jež ho vezla do Egypta. Jen co nastoupil, strhla se veliká bouře. Námořníci se domnívali, že udeřila jejich poslední hodinka. Mikuláš se začal modlit za záchranu lodi, a bouře se jako zázrakem utišila a loď pokračovala v klidu v plavbě. Mikuláš mohl navštívit místa Kristova života a utrpení ve Svaté zemi. Když se vrátil do Myry, jeho první kroky vedly do kostela. Tam ho přivítal stařec v biskupském rouše a jmenoval ho biskupem. Zprvu nechtěl, ale později přijal a žil pouze Bohu. Staral se o věřící, vzdělával je, podporoval chudé a nemocné, ochraňoval vdovy, sirotky a nevinně pronásledované. Když Mikuláš zemřel, vytryskly z jeho hrobu dva prameny, jež vracely nemocným zdraví.
Po jeho smrti se rozšířilo mnoho legend o velkorysé štědrosti. Tyto legendy jednou povídají o tom, jak sv.Mikuláš zachránil životy tří chlapců, které zlý hostinský zabil a naložil v soli do sudu, podruhé praví, že uchránil životy tří mladých dívek před prodáním do otroctví a životem v bídě, neboť po tři noci vhazoval váčky se zlaťáky do okna domu jejich otce, aby se tak dostaly z dluhů a nalezly svobodu. Podle jiných je také nechával na schodech domu, a nebo je vhazoval komínem.
Údajně také učinil mnoho zázraků, mezi které patří záchrana celého města před hladomorem, když zázračně rozmnožil mouku, jež vůbec neubývala, když ji rozdávali chudým..
A asi právě legendy o jeho štědrém charakteru vedly k dnešní tradici, kdy sv.Mikuláš rozdává dětem dárky.
Kontrastní doprovod
Mikuláš však nechodí sám a v Čechách ho většinou doprovází čert, jenž má různá jména. Je jisté, že se však nejedná o žádného čerta z pekla, ale o muže celého černého a s umazanou tváří jen proto, aby vzbuzoval hrůzu a strach, neboť představuje špatný charakter a trest. Kárá děti metlou, proutkem či koštětem, ale jen ty, které zlobily. U nás se stává z černého a umouněného muže čert. Nejde jen o obraz zla, ale již o skutečné ztělesnění zla, o samotného Satana. Aby se vyvážilo dobro a zlo, chodí vedle čerta též anděl.
Čert a anděl jsou rub a líc téže mince. Bible uvádí, že andělé byli stvořeni ke chvále a uctívání Boha, avšak Lucifer ve svém odporu vůči Bohu byl svržen z nebe a spolu s ním i třetina andělů. „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem…“
Dnešní démoni, ďáblové, ďasi, satanášové, čerti i samotný Satan a Ďábel spadají tak do jedné z kategorií andělů, tedy dnes už padlých.
Andělé znamenají „poslové“. V Bibli se setkáváme se dvěma základními kategoriemi andělů, Serafy a Cheruby. Popis andělů se vymyká naší představě o tom, jak anděl skutečně vypadá. Roztomilí Rafaelovi andílci s ní mají totiž pramálo společného. Anděl je duch a jeho tělo je duchovní, tedy imateriální, nehmotné. V Bibli nalézáme pouze několik popisů andělů, jak skutečně vypadali. V mnoha případech, kdy se anděl zjevuje lidem, bere na sebe lidskou podobu, někdy s křídly. Jméno Serafim znamená „planoucí“, ale jejich podrobnější popis nemáme. O Cherubech se píše více. Nad hlavou cherubů se vznášel safírový kámen podobající se trůnu. Pod čtyřmi křídly měli lidské ruce. Celé tělo, záda, ruce i křídla cherubů byla plná očí. Každá bytost měla čtyři tváře. První tvář cheruba, druhá lidská, třetí lví, čtvrtá orlí. Vznášeli u průplavu Kebaru.
O andělích se ví, že mají různé hodnosti, úkoly a moc, a že dokonce používají zbraně. Je jich nespočet, ale jedna třetina z nich už následovala Satana.
Anděle, které vidíme dnes v doprovodu Mikuláše, by spíše spadali do skupiny Serafů.
Tak až dnes uvidíte Mikuláše s černém i bílým doprovodem, vězte, že to není zdaleka jen dnešní komerční záležitost, ale hluboké duchovní poselství z daleké minulosti.