Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Frustrace z hroutícího se soužití
Úvodník: V mezních situacích se člověk chová racionálně účelně, tedy sobecky. Tento rozpor logicky vyplyne až s odstupem. V teple domova se můžeme pozastavovat nad otrlostí člověka, který umírajícímu stáhne plášť, aby sám nezmrzl. Po chutné večeři těžko chápeme, že kůrka chleba může pro někoho být důvodem k zabití.
Článek:
Na principu zoufalého boje o přežití je založena hra „oskarového“ dramatika Williama Nicholsona (1948), který využívá působivé líčení hrůz při ústupu Napoleona od vypálené Moskvy a dává je do kontextu s jinými děsy rozpadajícího se vztahu.
Decentní, mírný, submisivní muž, profesor Edward, žije pouze průzorem své milované historie a poněkud mu uniká podstatně současnější realita. Jeho energická, trochu hysterická manželka Alice je přesvědčena o vyhaslosti jejich manželství, nikoli o jeho konečnosti. Svérázným ( to se zdá na divadle, v domácnostech asi standardní postupy), trochu zoufalým způsobem se snaží vyprahlé vztahy probudit k životu. Psychologický náhled, proč si lidé po třiceti letech nemají co říci, je veden hlubokou sondou, nahlížející do nejtajnějších zákoutí duše. Marné hledání podstaty problému autor změkčuje citacemi anglické poezie, jež je světem Alice. Frustrace z hroutícího se soužití ukrývá mezi sloky a rýmy.
První část hry položila všechny otázky, načrtla odpovědi, ale rozřešení nepřinesla, ani přinést nemohla. Záleží na divákovi, do jaké míry se mu naznačená situace zadírá do kůže. Marné zvolání: „ Jak říct svému synovi, že jsem kdysi nastoupil do špatného vlaku!“ je jistým mementem. Rozpad manželství není pouze privátní záležitost partnerů, ale zasahuje děti v každém věku, tedy i v dospělosti. Autor přenesl odpovědnost za další vývoj na bedra syna, jenž mezi rozvaděnými a ukřivděnými rodiči poletuje jak míček, tu a tam odpálený s velkou razancí. O jeho potlučenou duši se valně nestarají.
I zde by příběh mohl skončit! Po přestávce se už trochu křečovitě a zbytečně nabízí možné varianty ublíženého chřadnutí Alice směřující k sebedestrukci i zoufalá snaha Edwarda zachovat se čestně v majetkových záležitostech. Různé lidské vlastnosti se v hloubce probouzejí a v čerstvé nahotě se derou na povrch, vybuchují a defilují jak na přehlídce zmaru. Dynamika prvního dějství se trochu rozbředává do výčtu: co, kdyby, proč, za co...Protahovaný příběh ztrácí na věrohodnosti.
Divák se přesto na hodinky nedíval tak často díky strhujícímu, možná i trochu patetickému, výkonu herců. Zamlklý František Němec, z jehož náhlého milostného vzplanutí a odchodu k jiné ženě se manželství hroutí, dokonce vzbuzuje tajné sympatie. I žen! Nabízí se však otázka, proč tento spravedlivý, škatulkový muž tlel v neuspokojivém vztahu tak dlouho. Nebo vynořivší se Angela byla tou berličkou, o kterou se slaboch Edward mohl najednou opřít? A bez zaručeného přístavu by raději pokojně tlel dál?
Iva Janžurová do role odkopnuté manželky vložila tolik výbušnosti, že jí věříme všechny předvedené varianty zoufalého neštěstí, bojíme se o její život a přesto máme nutkání se úlevně rozesmát.
V životě nevděčnou roli poslíčka výborně zahrál Saša Rašilov. Upřímně se snažil pochopit, co a proč se stalo, ale v žádném případě nechtěl soudit. Na otázku: „ Ale tati, proč?, když jsi v životě nedal najevo, že ti něco vadí?“ odpověď asi nedostal.
Hru by mohli v rámci prevence navštěvovat partneři na počátku vztahu, aby viděli, kam až může vést neschopnost komunikovat. Na jeho konci by možná nemuseli prožívat vražedný souboj Roseových.
Inscenace v režii Michala Dočekala měla českou premiéru 24.11. 2005 v Divadle Kolowrat.
13.12.2005 - Jindřiška Kodíčková