Martina Holánková, jejíž texty znáte z Nerawebu, má s podobně odloženým zvířátkem poměrně čerstvou zkušenost. Její dcera totiž před časem vyrazila v neděli odpoledne do krámku v sousedním paneláku a když nakoupila, všimla si štěněte, které pobíhalo kolem. Stačilo, aby na něj zamlaskala, a už se jí drželo jako klíště. Samozřejmě se zeptala kolemjdoucích, jestli to není jejich pes, ale nikdo se k němu nehlásil. Pejsek tedy putoval s ní do jejich sídlištního bytu. Přestože poté Holánkovi napsali lístečky o nalezení a oblepili okolní domy, nahlásili jeho popis i na městskou policii a do místního útulku, nikdo se nepřihlásil. Podle veterináře jde o pejska narozeného na začátku léta, jehož si někdo dovezl třeba po prázdninách domů a když začal růst, už svým novým majitelům začal zřejmě překážet.
S pejsky se vůbec dějí zajímavé věci. Zahradu mé nejmenované známé okupuje již třetí měsíc malá fenka křížence, celkem pohodlně spí v kolně, a chodí s mou známou a jejím jezevčíkem na procházky. Její původní majitel existuje, ale vždycky když mu někdo fenku vrátí, tak jí vyhodí, a ta se chudák naučila žít na ulici a dokáže si ulovit i králíka. Naštěstí už nemusí, protože v novém domově na ní čeká plná miska. Samozřejmě onen majitel si již pořídil jiného psa a ona „stará“ fenka mu možná nepasuje k novému autu. Ale co se stane pak, až ho opět nový pejsek omrzí?
Ostatně nedávno parta myslivců rejdila kdesi v lesíku za Prahou a za jediné odpoledne tam objevila dvanáct uvázaných psů.
Psa si obvykle někdo všime, navíc existují útulky poskytující azyl, do nichž se tuláci odchytávají, ale menší zvířata zůstávají často nezpozorována pohozená v odpadcích, kde se trápí, dokud neumrznou. Což dokládá i historka o tom, jak v předvánočním shonu jistá maminka běžela kolem popelnic u nákupního střediska, kde proudily davy, a jediná ona si všimla krabice, v níž se chvělo chladem morčátko, neváhala ani vteřinu a morčátko spolu s nákupem odnesla domů. Morče žilo v této rodině ještě několik let.
Nejvíc mě asi vyděsilo, když mi vyprávěl onehda jeden mladý muž, který v rámci „bojovky“ klesnul v Brně na Lesné u tramvajové zastávky na hromadu dříví, aby posvačil, a náhle v onom listopadovém nečase vyskočili z hromady tři osmáci degu, dospělý pár s mládětem. Kupodivu byli ochočení a zvyklí na člověka, jednoduše už je někdo nechtěl a zvolil nejhorší možný způsob. I tento příběh má ale dobrý konec, protože osmáci spokojeně bydlí u kamaráda nálezce.
Nemůžeme opravdu čekat od lidí, kteří se nedokáží chovat hezky a slušně k druhým, aby zrovna ke zvířatům přistupovali zodpovědněji. Na druhou stranu zvířata chovaná v zajetí se bez naší pomoci a péče neobejdou. Takže až se letos rozhodnete zbavit se živého dárku, zkuste nejprve tu humánnější variantu a to vyhledat pro něj laskavou náruč lidí, kteří o zvířátko opravdu stojí. Je to pořád lepší, než ho poslat do volné přírody na jistou smrt.
Autor fotografií: Jiří &Svácha
