Historie svátku je víceméně známá, proto ji uvedu jen velmi stručně. Původ má v boji chicagských švadlen za lepší pracovní podmínky poté, co dílna, v níž pracovaly, začala hořet a několik jich zahynulo. Na počest jejich obětí rozhodla Socialistická strana USA v květnu 1908, že Národní den žen připadne na poslední únorovou neděli. V té době ještě nebyl mezinárodním svátkem.
O dva roky později navrhla Němka Clara Zetkinová na konferenci socialistických organizací v Kodani zavedení Mezinárodního dne žen. Pevný den ale ani tehdy nebyl stanoven. V roce 1911 se poprvé slavil MDŽ 19. března v Rakousku, Dánsku, Německu a &Svýcarsku.
Ženy s podporou mužů požadovaly na rozsáhlých demonstracích volební právo a konec diskriminace v zaměstnání, zkrácení pracovní doby, zákaz dětské práce.
Tedy nic špatného, co by mohlo dát do vínku tomuto svátku tak zběsilý odpor, jehož jsme dnes svědky. Možná z dnešního pohledu vadí, že se do oslav zapojily i ruské ženy. Za svá práva i z hladu ve válečném období demonstrovaly již dříve, ale MDŽ poprvé slavily 8. března 1917 v Petrohradě. Datum se nakonec ustálilo a manifestace se poté konaly v tento den v různých částech světa. OSN oficiálně uznala MDŽ až v roce 1975. Následně jej přijaly mnohé národní vlády.
Zatímco v Česku se v tento den křečovitě mlčí, muže s kyticí stěží uvidíte, na stovkách míst po celém světě se bere vážněji, ve formě manifestací, pochodů a různých aktivit se ženy opět, na počátku 21. století, domáhají svých nezadatelných práv. Nebo snad také sdílíte pocit, že hlasovacího práva již ženy dosáhly a tím se vyřešily jako mávnutím proutku i ostatní formy diskriminace? Nevyřešily. Ženy mají třetinové platy oproti mužům, dochází k feminizaci chudoby (absolventka jakéhokoli oboru se uplatní při shánění zaměstnání prokazatelně hůř než absolvent stejného oboru, je víc nezaměstnaných žen před důchodem a víc žen těsně po mateřské dovolené, které také nemohou najít práci), pojmy jako je domácí násilí či obchod se ženami jsou pouze vágní výmysly postižených, nezakotvené v zákonech a tudíž skoro nepostižitelné, dosud ženy absolvují dvě směny - práci a domácnost. Asi by se dalo pokračovat i dále....
A právě boj za odstranění diskriminace žen dostal do kolébky tento svátek. Že se dnes účelově spojuje pouze s komunismem, je nejen nebezpečná zkratka nepodložená hlubším pohledem do historických reálií, ale i snaha dosud maskulinní společnosti držet ženy v područí. Zneužít se dá všeho ve prospěch čehokoli. Příliš jsme z euforie ze svobody zblbli, dokázali šmahem odsoudit vše, jen proto, že existovalo v minulém režimu a roubovat nové iniciativy bez ohledu na tradice. Zdůvodňovat skoro zákaz MDŽ jen tím, že „komunisté dali ženám mýdlo a muži se pak ožrali“, je nejen krátkozraké, ale hlavně primitivní. V tomto kontextu navrhuji, aby se neslavili Josefové, protože se vždy ožerou i Karlové. A co jejich ženy doma?
Takže, pánové, kašlete na politiku, očistěte ve svém srdci dehonestovaný svátek a pokud chcete, kupte kytičku. Určitě potěší! A ženy? Přijměte ji rády, ale uvědomte si, že podstata MDŽ netkví pouze v té květince, ale v životě pokud možno stejných možností a kvalit.
PS. Hezky si to dnes užijte!