Fantastická, poetická, šťavnatá hra, kupodivu bez násilí, sprostých slov, kořeněná „ jen“ suchým anglickým humorem, dotváří známý literární námět. Děj se rozvíjí ve fantaskním světě zvaným Zeměplocha, kde spolu ve větším či menším klidu žijí lidé i nadpřirozené bytosti.
Příznivce románů Terryho Pratchetta už před pěti lety potěšila režisérka Hana Burešová, když na scéně Divadla V Dlouhé předvedla dramatizaci jeho Soudných sester. Inscenace svými uměleckými kvalitami, prosycenými neokázalým humorem, oslovila spoustu diváků. Hra dosáhla již více než stovky repríz. Do druhého Pratchetta se jí dlouho nechtělo, ale po přesvědčivém naléhání fanoušků a nakonec i herců, se rozhodla k dramatizaci druhého titulu Maškaráda alias Fantom Opery, který na Soudné sestry volně navazuje.
Na počátku hledají dvě známé čarodějky Bábi Zlopočasná a Gyta Oggová třetí společnici. Mohla by jí být obtloustlá mladá Anežka Nulíčková. Ta však má jiné životní tužby, sní o kariéře v opeře, a účastní se v hlavním městě Ankh-Morporku konkurzu. Je sice přijatá, ale díky své korpulentnosti musí přenechat místo sólistky sice netalentované, ale hezounké Kristýně. Čarodějkám čajové lístky vyjeví, že v Opeře Anežce hrozí velké nebezpečí a rozhodnou se jednat dle svých pohnutek a schopností. I díky jejich snažení se nebezpečí stává reálnější.
Režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek vytvořili vlastní verzi, připomínající náročné filmové zpracování. Jeviště je neustále zaplněno spoustou lidí, kteří rozvíjejí mnohé epizody navazující na hlavní dějovou linii, zároveň zpívají, tančí, čarují, zní hudba a zvukové efekty střídají hru světel.
Hra, přestože trvá více než tři hodiny, sviští jak dobře promazaná lokomotiva po nablýskaných kolejích. Je to způsobenou precizní, detailně propracovanou režií, nenechávající nic náhodě, a doslova šťavnatými a neúnavnými výkony herců. Vyzdvihnout jednoho by bylo skoro neslušné. Všichni hráli s takovým zápalem a zároveň lehce, s radostí, jakoby jen mimochodem pootevřeli dveře do svého vlastního života. Byť se jedná o fantastické pojetí, vše působí zemitě věrohodně.
Mnohé postavy do děje vstupují jako staří známí. Věčně nespokojená, ostražitá, přísná, s nezbytným jehlanovitým drdolem, čarodějnice Zlopočasná ( N. Vicenová) skvěle nahrává mnohem bezprostřednější a dětsky dobrosrdečné kolegyni Oggové ( J. Pokorná ), takové lidsky hodné čarodějce. Ústřední dvojici neustále střídá rozmanitá plejáda dalších skvělých postav a postaviček. Korpulentní Anežka Nulíčková (H. Dvořáková), skutečně krásně zpívá a umí i neskutečné věci. Naivní ředitel Štandlík (M. Táborský), jemuž neustále k jeho nelibosti někdo komolí jméno, zaujme nejen pusou svítící zlatými zuby, ale hlavně šmrncovním výkonem. Chudák, koupil divadlo a nikdo mu neřekl, že v něm má zatopené sklepy. A co horšího, že v něm i straší. A teď si s tím chtě nechtě musí poradit. Afektovaný umělecký šéf Sardelli (J. Vondráček), zprvu snaživý, ale nezávislý organizátor se v průběhu hry překvapivě zcela vymkne svému poslání. Pitoreskní operní scénu doplňuje tlustý pěvec Enrico Basilica (V. Zavřel), jenž je opět někým úplně jiným a naivní hvězdička s hezkým tělem a prázdnou hlavinkou Kristýna (M. Zimová). Všudypřítomný schizofrenní Valtr Plíža (T. Turek) se v divadle pohybuje jako doma a ke cti svého příjmení se vynořuje v tajemných prostorách, kde by ho nikdo nečekal.
Po přestávce děj poněkud zpomalí, přece jenom odhalit fantomovu skutečnou identitu trvá déle, vynořují se temné vášně, doprovázející život v opeře. Ale ani nyní není nouze o vtipné dialogy a groteskní situace. Vše korunuje velkolepé zakončení. Nejen že se vynoří skutečný fantom, ale dokonce v několikanásobném umírání, jako kočka se sedmi životy, se znovu vzepne v bombastickém monologu k absurdnímu šlehu do podstaty povrchního operního světa.
Divadlo V Dlouhé připravilo další speciální lahůdku na svůj dosud vybraně prostřený stůl. A mlsný divák se nestačí olizovat.
T. Pratchett /S. Briggs: Maškaráda čili Fantom Opery. Divadlo V Dlouhé. Premiéra 12. dubna 2006.
Zdroj fotografií: Divadlo v Dlouhé