V průvanu hudby
zápolíme spolu jak dva plamínky,
dech podpaluje šňůry slov
a proto radši nemluvím,
abych ti nesežehl tvář tak blízkou,
ještě tisknu vymyšlené štěstí jako když se lže,
mé ruce ve tvých svírá rytmus,
cívky těl se točí na hřídeli kroků,
copak necítíš tu vášeň, kterou srší lidské dynamo?
Vždyť noc je v plném proudu krve,
valčík pod nohy nám hází vlnu za vlnou
a nelze jít, jen plout a houpáme se spolu
á dva-tři a dolů,
podpíráme se a odrážíme,
otvírám tě do vějíře, rozpaž, abych viděl,
jestli stále kvete lotos na tvých šatech.
Napínáme se a střetáme se,
přivíjím tě jako svitek s tajnou zprávou,
která střeží se jen žárlivě,
a přitom jsme si oba ztraceni,
už dávno bez hladu se míjíme a ještě
popadáme se a přetahujeme se – o co?
V zápase, co říkal jsem mu tanec,
smíme zvítězit jen oba.
Ale když ta Třetí chybí v kole,
nikdo z nás dvou nemá vyhráno…
Zdroj fotografie: www.tumi.cz