Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Prapory v prachu



Úvodník: Uctívači Williama Faulknera se konečně dočkali. Román Sartoris prvně vychází ve své plné verzi pod názvem Prapory v prachu. Děj nás zanese na počátek 20.století, do státu Mississippi, kde nám představí celý román na pomezí ságy rodu Sartorisů

Článek: Městečko Jefferson je poklidné, starosvětské americké místo, kde se setkává pohled mladých bujarých Sartorisů s jejich starším a uvážlivým dědem. Poválečné období, které zasáhlo mnoho rodin smrtí blízkých, se nevyhne ani našemu příběhu. Z války se vrací jediný ze dvou synů, druhý umírá zbytečnou smrtí nerozvážného mládí, do které ho vehnala libertinská touha po heroických skutcích.
Přeživší bratr se vrací s ještě bezcitnějším a arogantnějším přístupem, než se kterým do války odjížděl. Jediná teta Jenny dokáže svou přímočarostí usadit mladíkovu nezlomnou divokost, jež s věkem jen nabývá na rozsahu. Rodinný dům mládence tísní - kupuje si tedy žhavou novinku – automobil. Nebezpečné jízdy v nepřehledném terénu tvoří pravidelnou součást denního pořádku a celé město tedy jen s hrůzou čeká, kdy si mladý Sartoris srazí vaz.
Nehoda na sebe nedá dlouho čekat, naštěstí ale zůstává jen u pár zlomených žeber. V roli ošetřovatelky se na scéně objevuje křehká, mladá přítelkyně tety Jenny - Narcissa. Vztah, který z počátečního odporu vykvete, musel předpokládat snad každý čtenář. Nyní doufá, že se mladý Bayard Sartoris snad změní…
Narcissa se ocitá v jiném stavu a pomalu si uvědomuje, že ji mladý Sartoris nemiluje. Nebo snad ani milovat nedokáže, neboť jeho arogantnost není schopna připustit jakýkoliv hlubší cit. Bayard dívku opouští bez sebemenší lítosti, zatím bez tušení, že jeho pýcha a hrubost přivedou do hrobu nejen nejstaršího Sartorise, ale i jeho samého…

William Faulkner (1897 – 1962) zasadil Prapory v prachu do jemu dobře známého prostředí státu Mississippi v letech 1918-1919. S románem měl původně velké problémy, nemohl totiž najít pro své dílo vydavatele. Nakonec se mu podařilo skrze svého agenta dílo prosadit, ovšem ve zkrácené verzi a pod názvem Sartoris.
Faulkner je znám také coby autor románů Vojákův žold a Moskyti, nebo řady příběhů (Srpnové světlo, Když jsem umírala, Panské sídlo…). Americký jih a jeho znalost (Faulkner se zde narodil, ale většinu života strávil v Oxfordu) se odráží ve většině děl, poskytuje zdařilý vhled do života oddělené společnosti černochů a bělochů. Prapory v prachu jsou dokonalým dobovým svědectvím, avšak o něco horším románem. Děj se jeví jako decentně spletitý, ale nepříliš výrazný.
William Faulkner se roku 1949 stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu, avšak ostatní romány lze označit za pro Faulknera charakterističtější a také čtivější. Nicméně, autor by měl jistě ohromnou radost, kdyby se býval dožil vydání svých celých Praporů v prachu…

Titulní stránka převzata z www.mf.cz

22.11.2006 - Michaela Wilhelmová