Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Ošklivka Betty, já nebo třeba i ty...
Úvodník: Možná nejsme všichni krásní, ale všichni si zasloužíme úctu. Dokud se o ni svými vlastními chybami nepřipravíme, samozřejmě. Ale do té doby by měl mít každý šanci dokázat, co se v něm skrývá.
Článek: Je to těžší, když k vám lidé přistupují s nepodloženými předsudky, čistě jen pro to, jak vypadáte. Pak to hodně lidí vzdá. Proč někoho přesvědčovat o něčem, čemu stejně nikdy neuvěří?
Nemělo by to tak být, ale bývá.
Betty rozhodně není ošklivka, jak se nám tvůrci seriálu snažili namluvit. Také se z ní posléze stala přitažlivá mladá žena, jenže takové věci se ve skutečném životě nestávají.
Tam i ty slzy bývají opravdové. A chladné pohrdání bolí. Ledový odstup nás zadupává do země. A ničí ten zbytek sebevědomí, který jsme snad ještě měli. Neutěšuje mě vědomí, že každý za své chyby jednou zaplatí. V seriálu možná. Ve skutečném životě? Pochybuji... Přesto, kdyby tomu člověk přestal věřit, ztratil by víc, než by zřejmě dokázal unést.
Možná proto (nejen) ženy potřebují pohádky a sny. Seriály, kde nakonec všechno dobře dopadne. Pár minut odpočinku a zapomnění na skutečný život se všemi jeho smutky, ztrátami a zklamáním. Tyhle krátké útěky nám sice nepomohou, ale na okamžik nám dopřejí snít a doufat.
Odprostit se od denních starostí s dětmi a nezdárnými manželi. S věčným úklidem, praním, žehlením a vařením – činnostmi, jež vedou k absolutní přeměně ženy v přičinlivého robota. Člověk už při té práci ani nepřemýšlí. Pak se lehce stane, že špinavé prádlo běžně házíme do koše na odpadky a dítěti občas na procházku zapomeneme obout boty...
Ještě že je tu Betty...
Zdroj fotografie. www.ano.nova.cz
13.02.2007 - Radka Zadinová