Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Neklidem k bohu
Úvodník: Západočeská galerie v Plzni se již mnohokrát prezentovala výstavou, o které lze s klidným svědomím prohlásit, že na sáhy překročila hraniční patníky svého regionu. Tentokrát s uměleckými díly, jež zůstávala dlouhá léta v archívech všech možných galerií, nebo byla a jsou součástí interiérů sice vyhlášených kostelů, ale znají je většinou jen znalci a pravidelní návštěvníci.
Článek: Název výstavy, již citované Neklidem k bohu cituje titul autobiografických vzpomínek Jana Willibrorda Verkadeho, holandského malíře. Ten se etabloval ve Francii jako člen skupiny Nabis, po konvertování ke katolické církvi vstoupil do benediktinského řádu a stal se spolupracovníkem, ne ledajakým, tzv. Beuronské umělecké školy, která nakonec působila i v Praze.
Umělecká populace tehdejší doby potřebovala východisko z osobních krizí a nacházela jej v křesťanství. Možná svým způsobem cesta umetená a zřetelně již vyznačená, ale cesta, vedoucí prokazatelně k pokoře a k sebeukáznění. Sakrální tvorba měla svou zaručenou poptávku, spojenou s liturgickou funkcí, ale ve spojení s výše citovanou cestou vznikala i volná tvorba, která zde tvoří přirozenou součást výstavy. Stát se součástí takové, svým způsobem vyhraněné, umělecké produkce znamenalo stát se součástí početného a samostatného oddílu s prezentací na výstavních salónech. Konjunkturální úvahy nemusíme zatracovat, i umělec touží po hmatatelném ocenění své práce.
V sakrálním interiéru sochy a obrazy nacházely bohaté uplatnění. Obnovu, ochranu a povznesení církevního umění si vytyčila před sebe Křesťanská akademie, jejíž vznik datujeme rokem 1875 a beuronské umění se stalo oficiálním ideálem takové tvorby. Naplňovalo i představy stavitelů té doby a školu náboženské a historické malby Křesťanské akademie vedl František Sequens. S jeho jménem je spjata realizace klíčových projektů té doby -katedrála sv.Víta, chrám sv.Václava na Smíchově, kostel Cyrila a Metoděje v Karlíně.
Končící 19.století přineslo s sebou i národnostní otázky. Vznikl zájem o lidovou kulturu vycházející z idejí romantismu a svého vrcholu si užíval kolem roku 1900. Jmenujme triptych obrazů Valašská madona Adolfa Liebschnera, kde postavy pastýřů zastávají soudobí venkované.
Přelom století přinesl tzv. křesťanský symbolismus a další jména malířů a jejich obrazů.
Vynikající ikonou výstavy, objevující se tím pádem i na titulní straně doprovodného katalogu je klíčové dílo nového idealismu, Pieta Lva Lercha z kostela sv.Václava na Smíchově. Obraz plný dobového estetismu a erotismu. Uvažuji, zda jako asketa si mohu dovolit přemýšlet o pokračování děje na obraze. A zda si mohu dovolit nevidět na plátně Marii a Krista.
Ale nejen toto dílo evokuje mé představy. Pohyb po galerii se stává tichý po pár krocích. Nevím, zda to byl hlavní záměr autorů výstavy, ale jak jsem se všiml u ostatních návštěvníků, funguje.
Západočeská galerie 18.1.2007 – 18.3.2007
Zdroj obrázků: Západočeská galerie.
05.03.2007 - Jaromír Komorous