Ondřej Pivec, varhaník, lídr, zakladatel skupiny Organic Quartet, její skladatel, držitel prestižních ocenění v branži, který, se svou muzikantskou partou, vtrhl do českého rybníčku silou tsunami.
Dva manuály vidí před sebou každý, kdo ten nástroj s úžasnou barvou zvuku trochu zná. Ale hra basů levou rukou je charakteristická pro tebe. Artikl, který kritici u tebe vynášejí do nebes nejvíc. Popiš nám to trochu. Jsem velké ucho.
K tomu abych začal na varhany hrát basu mě přemluvil Roman Pokorný. Poté co natočil desku s Albertem Marsicem, chtěl v tom triu pokračovat. Ale Alberto žije v Itálii a tady nikdo nebyl, tak prostě musel někoho ukecat. Nakonec jsem samozřejmě rád, že mě tehdy přesvědčil. Ze začátku to znělo dost prapodivně, já vždycky říkám, že to bylo jako když hraje blbej basista s ještě blbějším klávesákem. Akorát teď prostě musím cvičit za dva lidi, tak jde všechno o něco pomaleji.
Co pro tebe znamenalo učit se u takových borců jako je Angličan Mike Carr, či Ital Alberto Marciso?
No, to bylo dokonalý. To jsou lidi, co ten nástroj znají. Alberto mi dost pomohl s tou basou.Dělá mezi každou notou krátkou pauzu, takže pak basová linka zní o dost konkrétněji. Basové registry u varhan mají tendenci být trochu zahuhlané, takže je potřeba to malinko konkretizovat právě tímto způsobem. A Mike mi zase osvětlil dost věcí ohledně sólové hry. Věci, co člověk zná, ale začne se jimi řídit, až mu je někdo řekne.
Ondřej Konrád, foukačkář a bluesman par excelance, mi, na dotaz po tobě, řekl, hele, má to grády, já bych tomu jinak nevěřil. Věříš sobě nebo vlaku, v kterém jedeš? Ptám se proto, že muzikantské nasazení až zázračně smázne generační rozdíly. A jestli tam někde je, já Konrádovi tiše závidím.
Sobě věřím. Ale znáš to. Fenomén zahořklé závisti a tak jsem občas překvapen, jak umí lidé být nepřející. S tím vlakem, ve kterém jedu je to trochu horší, scéna u nás není žádný med a díky některým „snaživcům“ se to ještě zhoršuje. Ale to asi odráží celkový stav společnosti a postoj ke kultuře obecně.
V jednom rozhovoru říkáš, cituji, čím víc na západ, tím líp. Tví učitelé, dneska spíš kolegové na škole v Praze, Jaromír Honzák a Milan Svoboda, jsou častými hosty festivalu Jazz na ulici v Plzni. Co ty a hraní pod širým nebem? A vzhledem k svému příjmení, nepřijedeš na jedno?
