Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Píseň zbloudilého trubadúra
Úvodník: Zuzi
Článek:
Ze svaté trojice slov,
jež by zde postačila,
z neznámého podnětu,
já nezdárný veršolov
vytáhnu šňůrou díla
z těch slov celou roletu,
snad báseň nezastíní,
co jasná fráze míní:
Jsi první důvod k básni,
mé pousmání nad sny,
můj těžký poklade
v mých ztrátách nalezený,
tím, kdo mě okrade
o váhu jsem vždy já sám,
mou sopečnatou zemí
jdeš dát sbohem pustinám.
Má družko na majáku,
mé světlo společnosti,
má zaháněčko draků,
co smíchy vzpíráš mosty.
Má duše v svůdném chrámu,
ty tělo dobývané,
mých rukou vlnolame,
jež poznávají dámu…
Má dlani ve vánici,
mé slunce v smutku luny,
můj dešti skrápějící
dno vysychavé tůni,
studno žízně u mých úst
jen nenech mě být sytý,
lásko, střídej hod a půst,
ať nezatuchneš k pití.
Má milá, přítelkyně,
má sestro, zpovědnice,
má touho pokořit se
a říci: vysvlékni mě…
Ač… už tu leží strhán
šat veršů ke Tvým nohám,
kotvám sličných lodiček,
nahý básník dopíše:
Mé srdce poraněné
Tvým srdcem při úderu,
ta rána u pramene,
z níž stále krev si beru,
dej, ať se nezahojí.
Má, lásko, jsme-li svoji,
buďme stále také svým
nepřestajným tajemstvím.
09.05.2007 - Aleš Misař