Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jak balit na internetu I.
Úvodník: ...Ono totiž po drátě nikdo nevidí, jak druhý vypadá a po drátě muž může tvrdit, že je vybaven lépe než italský pornoherec Rocco Sifredi a žena se chlubit vnady á la Pamela Anderson, ačkoliv to nemusí být pravda. Na internetu jsou všichni nějak hezčí, úspěšnější a úžasnější. Potom si ale položme otázku, co tam vlastně dělají...
Článek: Pocházím z generace, která v pubertě ještě ani netušila, že nějaký internet vůbec existuje. Naštěstí nejsme tak staří a na tuto novinku jsme si proto lehce zvykli. Přesto si myslím, že absence internetu v našem tehdejším životě nám přinesla víc, než vysedávání u monitoru, které asi většina z nás dnes provozuje. Samozřejmě jsme se chovali jako jiní mladí lidé a projevovaly se u nás všechny příznaky dospívání. Toužili jsme poznat veškeré zábavní podniky ve městě a přitom proniknout do tajů seznamování se s opačným pohlavím. Pátky a soboty jsme tedy obvykle trávili někde na diskotékách a přes týden pilně docházeli do divadel a na koncerty. Prostě a jednoduše jsme žili. A asi by nám připadalo hloupé strávit večer u počítače povídáním si s úplně neznámými lidmi, když za dveřmi našeho bytu čekalo skutečné noční dobrodružství a především zástupy kluků a dívek těsnících se na parketu. Pochopitelně i v našich řadách se tu a tam vyskytl jedinec spíše nesmělý, ale naštěstí jej ostatní vždy přemluvili a stáhli mezi sebe. Docházelo tím k poznávání nových lidí, někdy přátel, někdy známých a často i lásek.
Nechci moralizovat, ani soudit, ale řekla bych, že v dnešní době tento přirozený proces jaksi ustupuje méně přirozenému, zato více pohodlnému způsobu seznamování, který se rozmáhá právě na internetu. Ten totiž kromě čistě informačních stránek přinesl také místa, kde se dá „mluvit“ jen tak o ničem, různé chaty, pokecy a fóra. Vyšší stupeň této komunikace, kdy slečna a pán xy se právě na podobných místech potkají, se jmenuje icq, tam už lze hodiny blikat do tmy vášnivé vzkazy. Ovšem to hovořím spíše o rovině duševní. Spousta jedinců, mnohdy zakomplexovaných, či bojujících s nějakou osobní nedostatečností, se uchyluje k virtuálním sexuálním avantýrám. Ono totiž po „drátě“ nikdo nevidí, jak vypadají a po drátě muž může tvrdit, že je vybaven lépe než italský pornoherec Rocco Sifredi a žena se chlubit vnady á la Pamela Anderson, ačkoliv to nemusí být pravda. Na internetu jsou všichni nějak hezčí, úspěšnější a úžasnější. Potom si ale položme otázku, co tam vlastně dělají. Atraktivní žena jistě uloví“ muže hned na první diskotéce a atraktivní muž má fronty dívek před ložnicí. Já si nemyslím, že všichni musí vypadat jako výše uvedené hvězdičky, ono záleží rovněž na kouzlu osobnosti a povaze, ale divím se, proč si nahrazují realitu virtuálním světem, který je do určité míry tomu skutečnému nesmírně vzdálený. Protože, když se s někým bavíte na chatu a navážete s ním jakési přátelství, jsou tací, co se i zamilují, to už mi přijde zvláštní, nevíte, jak vypadá, neslyšíte jeho hlas. Prostě tento styl poznávání je jaksi okleštěný. Navíc písemný a ústní projev jednotlivce může být úrovně různé a dost se od sebe lišit, tedy ten, kdo se vám bude zdát na internetu výřečný a vtipný, může být v reálu zamlklý a nudný patron. A takového partnera si asi nikdo z nás nepřeje. Střetnutí s potencionálním protějškem tváří v tvář je sice stejně riskantní, neboť vás čeká fáze duševního sbližování a „oťukávání“, ale zase víte, do čeho jdete. Při těchto střetech totiž fungují naše smysly čistě chemicky a proto si nezačnete povídat s někým, kdo vám bude odporný. Internet naopak přináší jako první fázi duševní sblížení. Nicméně při něm vás zase po následném osobním setkání může čekat šok. I velmi milý a inteligentní hoch může na první schůzku dorazit v umolousané košili a s neumytými vlasy. A vy si řeknete, tak s tímhle bych nikdy nikam nešla. Opačně si totiž podobného jedince ani nevšimnete, třeba v baru, na diskotéce apod. Tam vaše oční senzory zaostřují pouze vhodné jedince.
Přesto všechno chápu, že seznamování po internetu je moderní a nakonec už dnes najdeme mnoho dvojic, které se tak poznali. Pro jedince abnormálně nesmělé a nějak zdravotně postižené je to východisko, jak neztratit kontakt s lidmi. Jen se bojím, aby tento trend neukoval mladé lidi pouze k počítačům, aby alespoň občas nezapomněli jít ven poznávat nové tváře a ne jen nové typy písma.
30.09.2003 - Martina Bittnerová