Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Ze šibenice k nesmrtelnosti



Úvodník: Jeho pobyt na světě chápu jako prototyp života představitele té literatury, jež dovede přinést hluboké sondy z lidského chování, ale své největší lidi klidně zastřelí, či vyžene alespoň na Sibiř. Ano, řeč je o ruské literatuře a nejen o ní a ten zbědovaný velikán, o němž mluvíme, se jmenuje Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Přišel šířit světlo 11. 11. 1821, všeho dost měl 9. 2. 1881.

Článek:

Cestu k maršálské holi načal na vojenském technickém učilišti v Petrohradě. Vojenská kariéra v Rusku znamená za každého režimu vydupanou pěšinu mezi „vyvolené“. Mladý Dostojevskij měl bonus. Pocházel totiž z rodiny lékaře a krok k profesi s vojenskou kamizolou, se zázemím bílého pláště, no, to píše i u nás, přiznejme si.

Už dráždil pero spisovatele, už se rozhodl, že profesi vojenského stavitele mostů opustí a věnuje se jen svému psaní. Ale dal se do kupy s obskurními utopickými socialisty. Vedl je Michal Vasiljevič Petrašovský, z pohledu historie jméno nepodstatné. Filozofický azimut vytyčený možná jasně, ale tím nejhorším směrem, co znám. Trest smrti jim před popravou v roce 1849 změnili na vyhnanství a Sibiř dala Dostojevskému co proto. Léta, takto prožitá, přivála ale spisovateli nebývalou ostrost vidění osudů bližních a katapultovala jej mezi nesmrtelné.

Po návratu ze Sibiře odjel na západ (fascinující změna prostředí) a jeho vyhlášená hráčská vášeň dostává křidélka. Přitom západní uspořádání společnosti otevřeně odmítá. Získává si podporu cara, ale, protože nahlížíme Rusko, carskou policií zůstává pronásledován. Úspěšný recept, jak dostat člověka do mezinárodního povědomí.

Ve svých dílech dává obrovský prostor lidem poznamenaným. Zločinci, lehké holky, revolucionáři i hazardní hráči si lebedí na stránkách jeho knih a zaručují čtivost té práci nekonečnou.

Z jeho notoricky známého breviáře vydané literatury si připomeňme Zápisky z mrtvého domu. Otevřenost výpovědi o svém věznění do té doby nebývalá. Vzniká podezření, zda si Dostojevskij nevybral svůj odsun sám. Množství studijního materiálu, jež přivezl s sebou ze Sibiře mu vystačí bohatě na celý život, ale ten únik od popravy, viďte …

V roce 1866 vychází Zločin a trest. Dostojevského Raskolnikov je dějový hrdina mnohavrstvý a jeho myšlenkové pochody vydatně ukazují na široce psychologicky pojatý autorský záměr.

Hned poté, v roce 1868 vychází Idiot. Kníže Lev Myškin, hlavní postava románu, je psychicky na dně. Zarputile se léčí a když starost o okolí posléze navleče na křesťanskou notečku, zhroutí se z toho znovu. Tak co, kdo je na tom psychicky hůř? On, či ti kolem?

Bratři Karamazovi z roku 1869 vrhají Dostojevského do cílové pásky své obrovské tvorby excelentně. Vrcholné dílo autora.


I kdyby Fjodor Michajlovič nenapsal nic jiného než jmenované tituly, Rusko 19. století servíruje světu stylem šéfa pětihvězdičkového hotelu. V něm mohu chvíli setrvat. Vy ne?

zdroj fotografie www.cs.wikipedie.org


11.11.2007 - Jaromír Komorous