Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Povislá ňadra Erínyí
Úvodník: Bohyně pomsty mají nový objev. Není jím nikdo jiný, než matkovrah královské krve, Orestés. Ten, stíhán krvelačnými děvami i vlastní svědomím, prchá a prchá. Vlaky nechává za sebou, bezdomovci na lavičkách se za ním překvapeně ohlížejí. Jediným útočištěm mu snad poskytne laskavá ruka Athénina a rozlehlý prostor úschovny zavazadel.
Článek: Depresivní děti toužící po penězích (netradičně pojmenovaná divadelní alternativní skupina) přinesly kůži na trh s novým nastudováním hry Oresteia. Aischylos, antický autor této tragédie, by se hodně divil…
Dějištěm se tentokráte stává čekárna blízko korza 1. nástupiště na Hlavním nádraží. Mocný král Agamemnon se navrací z dlouhé trojské války. Doma jej čeká Klytaimnéstra, krásná a nedočkavá manželka. Dlouhá léta odloučení jí v paměti manžela zidealizují. Najednou proti ní sedí postarší vojevůdce navyklý obhroublostem mužského kolektivu. Domů si přivezl mohutnou válečnou kořist a také… také otrokyni a milenku v jednom. Hrdá královna nachází spřízněnou duši v jiném muži a zosnuje vraždu hrdiny. Zatím netuší, že pomsta nakonec nezůstane jí…
Publikum sedí v čekárně. Hlavní hrdinové se střídají se sborem důchodců, těch, kteří zůstali přes válečné běsnění ve vlasti. Sotva se drží na nohou, paměť již není co bývala a akceschopnost zůstává na nule. Každý rychlejší počin se trestá infarktem. Atentátu na vládce nemá kdo zabránit.
Léta běží a země strádá pod vládou Klytaimnéstry. Jen její a Agamemnonovi potomci myslí na pomstu. Élektra přesvědčí svého bratra, ať dílo zkázy dokoná. Orestés se chápe meče a zabíjí tu, která jej zplodila. Život za život. Otec za matku. A její souložník nechť se odebere do podsvětní říše s ní.
Země jásá. Orestés pláče. Stín viny do pronásleduje a mysl zaznamenává, že nejen svědomí po něm jde. Zrůdné ženštiny, jejichž ňadra plácají o břicho a smích připomíná rozevírání bran pekelných, touží po krvi matkovraha. Erýnie, kruté a hrubé bohyně pomsty mohou zastavit jen nejvyšší Olympané. Kdo však ví, kde zrovna tráví svůj věčný čas. A tak Orestes utíká. Přes Fantovu kavárnu dolů, k pokladnám, po rozlehlých prostorách nádraží i ven, do obávaného lesíku Sherwood. A zpět. Erýnie burcují nebohé publikum, nechť pronásleduje matkovraha s nimi. A všichni běží. „Kde je Orestés?! Chyťte ho!“, burácí hlasy nádražím. V předu ženštiny, zmalované, plácající svými dlouhými ošklivými pletenými ňadry a za nimi, s židličkami, celé obecenstvo.
Veřejnosti nepřístupné zákulisí balíkové úschovny skýtá hrdinovi útočiště a chvíli oddechu. Dav jej však dohání. Prosí tedy Athénu, nejmoudřejší z moudrých, ať rozhodne, je-li vinen. Zjevuje se, následována krásným Apollónem. Soud v kachlíkovaném podzemí začíná…
Projekt Noci na nádraží nabídl jako vždy směs klasiky a odvážného pojetí v netradičním prostoru, který se stává ve hře více než nečinným pozadím. Vstupuje do hry jak metafysicky (čekárna – čekání postav) tak kompozičně. Z tragédie se díky tomuto pojetí sice stává komedie, ale ostatně, komu to vadí? Je-li zahrána dobře a s originální dynamikou děje, potěší především mladou generaci více, než upnutě vypadající antický originál. Málokteré jiné divadlo vám také nabídne jednak možnost nahlédnout do prostor, kam nedrážní smrtelníci nevkročí, jednak se během představení proběhnout s židlí v ruce. Takže, jako vždy, odcházelo publikum nadupané energií, usměvavé a s dlouho škálou témat k diskusi.
Oresteia (Aischylos)
Režie: Jakub Čermák, Martin Falář
Scéna a kostýmy: David &Slajs
Hrají: Jakub Čermák, Martin Falář, Veronika Janků a další
Více informací na nocinanadrazi.eu (fotografie převzata tamtéž)
23.11.2007 - Michaela Wilhelmová