Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Sváteční jazz v divadle
Úvodník: Letošní ročník festivalu Jazz bez hranic měl grandiózní finále. Ve čtvrtek 15.11. v DJKT v Plzni zdvíhala ze sedadel posluchače nejen hlavní hvězda večera James Morrison z Austrálie, ale i Slováčkův bigband se svými sólisty. A když přičtete nasazení všech, výsledek lze lehce vyčíst z tváří návštěvníků, do posledního místa plného divadla.
Článek: Bigband Felixe Slováčka je hudební těleso nepřehlédnutelné. Co pozice, to muzikantská osobnost. První polovinu koncertu věnovali hudebním velikánům a to i těm, co podali své síly rocku. Zjazzovat se dá i „&Sla Nanynka do zelí“. To víme. Ale některé kompozice voněly úžasně.
Už první věc, Jumping, skládal Count Basie, napověděla, o co půjde. Velkokapelové obsazení má šéf Felix Slováček v krvi a muzikanti jakbysmet.
První zpívající host, Felix Slováček jr., zdědil nejen jméno. Poznal jsem jej jako bubeníka své skupiny, zajímavého komponistu. Nejpříznivěji mně vychází s jazzovou sestavou za zády. To už zněl Van Halenův „Jump“, či „Survival“ z filmu Rocky.
Mladého Felixe vystřídala se svým setem Leona Machálková. Upoutala jazzovým cítěním. „Secret love“ jí sedla jednoznačně. Známou „Fever“ přijmu v pánském podání přece jen raději.
Druhá polovina patřila Jamesi Morrisonovi. Ve výběru skladeb neexperimentoval. Notoricky známé je pěkně sázel do hudebních nadšenců, aplaudujících vděčně každé sólo. Nakopávaly svými synkopami každého muzikanta v hledišti. Málo jich nepřišlo.
Vrchol si přichystal, pochopitelně, na závěr. Jazztrubku v jedné, trombón v druhé ruce, nechal své nástroje u svých úst střídavě povídat, jakoby se od nich nic jiného nečekalo. V přídavku poprosil klavíristu o místo. Hrajíc na trubku, na klavír se doprovodil druhou rukou. Ze zákulisí vyběhla s fotoaparátem i Leona Machálková a hlavou kroutil nejen kapelník.
Bigband je bigband a ten Slováčkův bez řečí. Když se otočí do lidí, jeho klarinet zpívá. Už spoustu let. Obsazení každé židle v orchestru je mnohdy vrchol muzikantského tažení jednotlivých hráčů a je to slyšet. Bravo, páni.
Zdroj ilustrační fotografie:zlin.cz
22.11.2007 - Jaromír Komorous