Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tvůrčí psaní 3 - čtivost



Úvodník: Nejen příběh jako takový, nejen celkový styl vašeho dílka, ale vyváženost popisů a přímé řeči často rozhoduje o čtivosti příběhu. Nachází-li se v knize příliš popisů a úvah, často i v případech, kdy nejsou nutné, děj se stává nezáživným. Čtenář knihu odloží dřív, nežli se dostane k jejímu jádru. Naopak příliš přímé řeči potlačuje čtenářovu obrazotvornost. Neumí si představit jednotlivé postavy ani situaci. Používáte-li často přímou řeč, musí se jednat pouze o řeč obsahově silnou.

Článek: Příklad kostrbatého a nezáživného textu:
Nevěděl jsem, co i o tom mám myslet. V tom, co řekl, bylo něco pravdivého. Ale nechtěl jsem se vzdát, něco pravdy bylo i na mém tvrzení. Možná že má pravdu on. Ale možná že ji mám já. Kdo to má také poznat? Pokaždé má pravdu někdo jiný. Nic není předem dáno, nic neříká, že jeden z nás je lepší či chytřejší. Střídáme se. Jednou zvítězí on, podruhé zase já. Pravda stojí střídavě na obou stranách. Jednou na jeho, podruhé na mé. A s vítězstvím je to stejné.

Autor textu udělal chybu v tom, že se zbytečně opakoval. V této úvaze několikrát zdůraznil stejnou okolnost a ještě neustále opakoval slovo „pravda“. Nalezne-li takových pasáží čtenář v knize víc, příště si od takového autora knihu nepřečte. Chceme-li daný fakt zdůraznit, musíme jej popsat z jiného úhlu, hledat pro popisovanou situaci nové formulace, improvizovat pomocí metafor a vyhýbat se, pokud je to jen trochu možné, opakování slov:
V tom, co řekl, jsem vnímal něco pravdivého. Uhodilo mě to přes mé přesvědčení, mou neochvějnost, s jakou jsem předkládal svou vlastní verzi. Zapochyboval jsem. Co když nemám pravdu? Co když není předem dáno, že zas a znovu zvítězím já? Není nakonec spravedlivější, abychom se v úsudku střídavě mýlili?

Příklad nesprávně realizovaného dialogu:
„Ahoj, jak se máš?“
„Dobře. A ty?“
„Hmm. Na tu bídu to jde.“
„U mě je to podobné.“
„Dneska je navíc takové divné počasí.“
„Viď? Ani jsem nevěděl, jestli stojí za to, abych chodil ven.“


Co jsme se z hovoru dozvěděli? Nic. Nejsme schopni identifikovat osoby ani místo setkání. Když se nás někdo zeptá, o čem jsme četli, nebudeme schopni odpovědět. I když dialogu bude předcházet úvodní text, za chvíli budeme mít zmatek v tom, co kdo vlastně říká. Proto by dialog měl kromě přímé řeči obsahovat i částečný popis situace, pocitů či osob, abychom s nimi vnímali, prožívali všechno, co prožívají i ony:
„Ahoj, jak se máš?“ oslovil jsem ho, když jsem míjel jeho zadumanou postavu.
Muž překvapeně zamžikal. „Dobře," odvětil. "A ty?“ 
Neurčitost odpovědi poukazovala na nejistotu. Zřejmě mne nepoznal. S nevysvětlitelnou škodolibostí jsem se rozhodl, že ho trochu potrápím.
„Na tu bídu to jde,“ řekl jsem.
„U mě je to podobné,“ kontroval okamžitě. Hmm! Slušná přihrávka!
„Dneska je navíc takové divné počasí,“ poznamenal jsem a v duchu si slíbil, že je to můj poslední pokus o smeč. Mimochodem pokus podložený realitou - mezi domy visely jak mokré záclony mlžné cáry.
Můj soupeř však i toto nebezpečí s přehledem odvrátil. „Že? Ani jsem nevěděl, jestli stojí za to, abych vůbec chodil ven.“
Přišla chvíle odhalení. Jenomže - nechtělo se mi. Přemítal jsem, jak dlouho vlastně člověk může udržet při životě takovýhle rozhovor o ničem. Rozhodl jsem se pokračovat.


Obsahově silná řeč
Přirozeně že vyváženost popisu a přímé řeči nutno zvážit s ohledem na obsah. Např.veškerou situaci, osoby i děj musíte vmáčknout do přímé řeči, jestliže píšete rozhlasové hry, nebo pokud je váš román monologem. Také u divadelních her drží přímá řeč celý příběh pohromadě, proto musí mít vnitřní myšlenku, jež z příběhu prosakuje a drží diváky v neustálém napětí. U monologu se klade důraz na charakteristiku postav. Chuligán vypravuje vulgárně, vědec mluví spisovně a odborně, ďábel se chová zákeřně. Je to jediný způsob, jak danou osobu přiblížit.

Pokud je pro vás důležité, aby si vaše texty přečetlo co nejvíce lidí, ohled ve své tvorbě byste měli brát i na dobu, v níž dílo tvoříte, nebo-li s ohledem na poptávku. Dřívější důkladné a přesné popisy dnes vystřídala především akčnost. Zvláště u prvotiny pak pokládám za velmi důležitý také obal, název knihy a pokud možno zvláštní jméno autora. (Všechny tyto faktory zvyšují prodej i jindy, ovšem jestliže čtenáře jednou jako autor zklamete, nepomůže vám kromě změny jména už nic.)

Cvičení: Zapište několika větami nejzajímavější hovor dnešního dne (zaslechli jste ho, prožili jste ho, představovali jste si ho?).

Pokračování: klikni


Zdroj foto: variant-rak.cz

 

Pokud máte chuť si místo těchto malých jednohubek vyzkoušet celý a hlavně aktuální kurz tvůrčího psaní ONLINE, máte možnost. Získáte zkušenosti a důležitou zpětnou vazbu: https://literarnistrom.cz



16.01.2008 - Renata Šindelářová