Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tvůrčí psaní 5 - zastavte čas
Úvodník: Z každého řádku musí sálat především přirozenost. Máte-li potřebu psát, pište, ale nenuťte se do toho. Mám zkušenost s tím, že když jsem si stanovila, že dnes napíšu pět stran, i když jsem je nakonec sesmolila, po opětovném přečtení jsem zjistila, že mi ten čas nestál za to. Text působil krkolomně, škrobeně. Spíš jako žákovská slohová práce, ne zábavný román.
Článek:
Příklad popisného způsobu psaní
Žena se vracela domů. Odemkla, odložila klíče a svlékla kabát. Zatímco si zouvala boty, zaslechla nějaké zvuky. Říkala si, co to asi je a plná napětí vešla do pokoje. Tam našla sestřenici s bratrancem.
Přestože obecně platí, že má-li být děj napínavý, musí se použít krátké věty a děj se má popisovat stručně, ne rozvláčně, stejně tak záleží na tom, aby v ději nechyběly emoce.
Příklad prožitého, citového způsobu psaní
Žena se vracela domů. Už když odložila klíče, zaslechla podezřelé zvuky. Co to je? Nikdo neměl být doma! Zvuky vycházely z pokoje. Zaváhala. Vejít, nebo ne? Ale co blázním, řekla si pak a s náležitou odvahou otevřela dveře. Ještě v poslední chvíli jí kmitla hlavou myšlenka, že by to mohl být zloděj. Ale pravda se ukázala mnohem jednodušší. Na gauči se tu rozvaloval bratranec se sestřenicí.
Když píšete, snáz se vám budou popisovat situace, jež si dokážete představit, připodobněte si je k něčemu vám blízkému. Když popisujete hádku vzteklého a naopak flegmatického muže, zkuste si v daných postavách představit konkrétní osobu. Vybavte si pocity, jaké máte, když se nad něčím rozčilujete, vybavte si svou bezmoc nad situací, v níž se snažíte něco vysvětlit člověku, který vás ignoruje. A potom si naopak představte absolutní lhostejnost, přivoďte sami sobě pocit otupělosti nad něčím, co vás nezajímá. Např. nesledujete seriál Ztraceni - a cholerik se vás snaží přesvědčit, že Kate je lepší než Juliet. Budete cholerika brát vážně?
Jakmile se umíte vžít do pocitů postav, máte velký kus práce za sebou. Nyní si už jen musíte dát pozor na to, aby všichni vaši hrdinové neměli univerzální povahu, tj. vaši povahu. Vaše postavy jsou osobnosti, se svými přednostmi i slabůstkami, prožívají podobné zážitky, ale nejste to vy. Abyste se nenechali příliš unést, k tomu vám pomohou jen dvě věci:
a) Pozorovací talent
Možná o něm nevíte, ale já věřím, že ho máte v sobě. Jinak byste neměli potřebu psát. Píšete proto, že vás něco zaujalo, zapůsobilo na vás zvenku, máte potřebu to sdělit. Nebo možná jen sníte, což je ještě lepší, snít se dá o čemkoliv a vás neomezuje realita. Svůj pozorovací talent cvičte tím, že v daném okamžiku „zastavíte čas“: utište své myšlenky, zapomeňte na svoje tělo a sledujte. Krajinu, situace, lidi. Třeba až budete sedět na pracovním večírku a nuda vám rozzívá ústa. Využijte čas tím, že se rozhlédnete kolem sebe a „rozeberete“ si své vjemy ve svém nitru. Zahrajte si na psychologa i na detektiva, všímejte si detailů a povah, zauvažujte nad příčinami toho, proč se vy nudíte a ostatní se baví. Zasněte se a představte si ten mumraj, kdyby ředitelovi spadly kalhoty nebo kdyby si kolegyně vylila na ten zářivě bílý kostým červené víno.
b) Neužívat 1. osobu čísla jednotného, tedy „já“, ale 3. osobu, tedy „on, ona“. Toto pravidlo je vhodné především pro úplné začátečníky. Zkušený autor se již nenechá svým vlastním „já“ unést.
Otázka k diskusi: Jakým způsobem se vám lépe píše? V první či ve třetí osobě? Proč myslíte, že to cítíte právě takhle? A dále: v jaké osobě se vám lépe čte?
Zdroj foto: artbohemia.cz
Pokračování: (klikni)
Pokud máte chuť si místo těchto malých jednohubek vyzkoušet celý a hlavně aktuální kurz tvůrčího psaní ONLINE, máte možnost. Získáte zkušenosti a důležitou zpětnou vazbu: https://literarnistrom.cz
30.01.2008 - Renata Šindelářová