Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Omylem fenomenálním hercem
Úvodník: Kdo? Vlastimil Brodský, který se narodil právě 15. prosince roku 1920. V životě měl celkem jasno - chtěl studovat tanec. Dokonce žil i v domnění, že se k jeho studiu přihlásil. Překvapené zjištění, že se stal tento introvert adeptem studia hereckého, přehlušil propuknuvší talent, dřímající kdesi pod slupkou nenápadného chlapce.
Článek: Jak mohlo k tomuto vtipnému omylu dojít? Jednoduše. Psal se rok 1939 a tehdy devatenáctiletý Vlastimil odvážně vykročil k výběrové herecké škole E. F. Buriana. Miloval tanec a doufal, že jej zde vystuduje. Úspěšné přijetí následoval šok – zapsán zůstal na herectví. Okolí si poklepávalo na čelo – Burianovic plachý kluk, co se stydí zarecitovat i básničku, a má studovat herectví? Skromný hoch však prokázal, že v něm dřímá přehlížený talent. Sám se prý nikdy hercem stát nechtěl. Ne proto, že by touto profesí opovrhoval, ale jak vysvětlil později (roku 1979) časopisu Květy: „herectví se mi zdálo metou nedostižnou, … ba přímo posvátnou, které nejsem hoden.“
Nemysleme si však, že školou počínaje se prvně otřel o divadelní a filmovou zkušenost. Přestože nešlo o žádné velké herectví, můžeme Vlastimila Brodského spatřit již o dva roky dříve coby nenápadného komparsistu filmu Svět patří nám. Divadlo nejdříve „okupoval“ na malých scénách a teprve roku 1948 se přidal k hereckému ansáblu Divadla na Vinohradech. Zdejší angažmá trvalo dlouho, až do devadesátých let.
Soukromý život netrávil nikterak bouřlivě. Jeho nejznámější partnerkou se stala na čas herečka Jana Brejchová, se kterou splodil dvě děti – taktéž herečku Terezu a méně známějšího Marka. I on se uchytil na poli filmu, ovšem krom působení hereckého a hudebního se věnuje publicistice.
Miláčkem publika českých krajů se pan Brodský stával opatrně, zato trvale. I on si zahrál například v Panu Tau a Arabele, F. L. Věkovi i kultovních Návštěvnících. Na plátně se nejdřív proslavil ve snímcích s husitskou tématikou (Jan Hus, Jan Žižka), poté přišla řada i na reflexi událostí nedávných – Transport z ráje. Vlastimil Brodský se dokázal přizpůsobit jakékoliv roli – ať šlo o komedie (Zítra vstanu a opařím se čajem), romantický muzikál (Noc na Karlštejně), či drama. Všechno co zahrál přitom vycházelo z jeho skromnosti, nedělal z postav žádné supermany, ani dekadentní všemocnáře. Výstižně tuto charakteristiku ve své publikaci popisuje Pavlína Kubíková: „Pro herce, filmové umění, ani většinu diváků, hercův přínos valný význam nemá. Pro herce asi není nejvyšší ambicí ulovit hrot moralitě a oživit plátno. Divák je za vylepšení vděčný, a to je vše. Je třeba, aby film vyhraněné osobnosti poskytl možnost aktivizovat herecký potenciál v roli blízké jeho směřování. Vlastimil Brodský tam, kde ke kýženému souznění došlo, vytváří postavy neobyčejně pravdivé, promyšlené do nejmenších psychologických odstínů. Nezáleží na tom, zda vážné, či komické. Má totiž vzácný talent být přesvědčivý v obou polohách – snad proto, že se v jeho pojetí prolínají.“
Ať šlo o filmy Hrabalovské (Ostře sledované vlaky), pro děti (Ať žijí duchové), či třeba parodii na verneovky (Tajemství hradu v Karpatech), stojí Vlastmil Brodský vždy za vidění. A někdy i za pouhé slyšení – děti ho milovaly jako vypravěče Makové panenky či rozhlasového Hajaji.
Roku 2002 se dočkal i vysokého českého ocenění – Zlatého lva. Téhož roku však i přišla jiná událost, navýsost smutná. Pan Brodský spáchal 20.4. na své milované chatě sebevraždu.
Foto:Bild / Bundes archiv
15.12.2020 - Michaela Wilhelmová