Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Ve Viole se hrály trojičky


Úvodník: Rámec bez obrazu X. v divadle Viola dne 1.2. se rozhodně netvářil jako jubilant, úspěšně dovršující první dekádu existence. Ale vozba protagonistů z něj malou oslavu udělala chtě nechtě. Žánry proti sobě nenastoupily, nýbrž na jevišti předvedly, jak může vypadat „voňavý živák“, zde kompilace slova a hudby. Se společnou rukou na klepadle k úsměvu.

Článek: Básníci vystoupili v režné košili undergroundu. Hodnotím: slušivé! Zkušenosti z hudební oblasti Milan Erben přetavil v přesné frázování svých textů, když volný verš přece jen svázal pentličkou rytmu. Kapela Slum, se kterou jinak vystupuje, dokáže vyšťavit i korpulentnější figury, než je on.  Má v něm zpěváka, textaře a člověka, přicházejícího s poselstvím, svlečeným kolikrát donaha. Jestliže se jedinec zastaví, dav ho okusuje, zpívá. 

                                         
                                         Milan Erben v akci

Bolek Bulena Bublina sjíždí klávesy v té samé partičce. Ve Viole nahodil kostým roztěkaného profesora ulice. V igelitkách přinesl svou tvorbu a jako nahodile z ní tahal jednotlivé kousky. Uvolňující smích zněl skoro po každém předneseném čísle. Na nabídku k vystupování reagoval stylově. Číst ve Viole, vole? Pravděpodobně 1. února budu mít důležitější starosti, než čtení zvětralých říkanek … 

                                    
                                     Bolek Bublina s portrétem

Ondřej Linhart přípravě pořadu věnuje hodně času. Sestavy na jevišti vždy ze správného pytle, osazenstvo publika ví, co může z jeviště očekávat. Povzdech z jeho tvorby … mým básním nikdo nerozumí – ani já sám …, řadím do šanonu akademických. Tedy k životu zbytných. Když tu báseň poslouchám, názor na sloganovitý povzdech nezměním. Jen v textu objevuji verše volající po repete. Jeden nalezenec do paměti vchází bez klepání. Jaký? Jak ale báseň jednou pustíš k světu, nic s tím už nenaděláš. 

                                    
                               Na poezii jak na houby (O. Linhart)

S hudbou přijel Traband.  Není to dvoutakt. Nezanáší ovzduší dýmem z blbě spáleného benzinu. Fonetické spříznění názvu kapely s bolševickým lidovým vozítkem je jediné. Od chvíle, co jsem je slyšel naposled, se ještě nenabažili objevitelství hraní v triu. A s každou reprízou vidím nové vychytávky v aranžích. Muzikanti vystřelují své nadhozy nad lidi  a kumpáni s chutí smečují. Kámen, co tě v botě tlačí, musíš vyhodit, vznikne třeba. Rada náramná, ale kapelník Jarda Svoboda mi musí vysvětlit, jak na to, jde-li člověk bos. 

Když je měsíc v úplňku, broukám si cestou domů. S nadějí! Na obloze nacházím pouze jeho  srpek. Za nehty se mi zbytek nezadřel. Zatím zůstává volně dostupným zbožím. Jak dlouho? 

fotografie v úvodníku Traband, www.traband.net
fotografie v textu www.slum.cz, www.slum.rajce.idnes.cz, www.vramcibezobrazu.cz

08.02.2008 - Jaromír Komorous