Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Důchodce v pasti III.
Úvodník: Co vy na to, pane Cikrte a Julínku, argumentovali jste tím, že když je člověk v nemocnici, tak doma ušetří. Sice neušetří ani doma, ale v domově důchodců tuplem!
Článek: Asi ve stylu juchejte, nový rok vás poučí. Pravda je, že babička měla vypnutý telefon. Zase to ale nebylo nic zvláštního, dost často se jí to stává, a proto jsem to vzala tak, že má vybitou baterku. S každým naprázdno vyzvánějícím dnem se moje panika přece jenom zvyšovala...
V pátek 4. ledna jsem v odpoledních hodinách vyndala ze schránky nevyplacený koresponďák, odeslaný před dvěma dny, tzn. 2. ledna 2008. Na něm stál zlověstný text, ozdobený překlepy: Paní M. byla dne 30. prosince 2007 hospitalizovaná na neurologii teplické nemocnice.
Zatmělo se mi před očima, pomyslela jsem na nejhorší. S horečným spěchem jsem našla číslo nemocnice, lékařka se mnou mluvila, nechtěla prokázat mou totožnost! A sdělila mi vše potřebné. Naštěstí babička už je v pořádku a zítra jede zpátky. Ulevilo se mi. Tento pocit se nedá tak lehce popsat. Bohužel spolu s úlevou přišel nepředstavitelný vztek na vedení domova. Copak nemají telefonní čísla na mne, dceru? Proč okamžitě nezavolali? Proč třeba nenapsali SMS, mail? V době dnešních komunikačních možností pošlou s čtyřdenním, respektive šestidenním zpožděním tak závažnou informaci? Kdyby došlo k něčemu nevratnému, budu žít s výčitkami svědomí do konce života?
A vedení domova? Nic. Přijmou na uvolněnou postel dalšího. Život jde dál. Přece udělali vše. Situaci oznámili, co byste chtěli více.
A perlička nakonec. Za dobu nepřítomnosti nedostala vrácené „ušetřené peníze“, ale z kapesného ji okamžitě strhli 240 Kč za pobyt v nemocnici. ( Co vy na to, pane Cikrte a Julínku, argumentovali jste tím, že když je člověk v nemocnici, tak doma ušetří. Sice neušetří ani doma, ale v domově důchodců tuplem). Připadá mi nemorální a neetické (v podstatě vše, co jsem popsala), ale nejvíce fakt, že důchodcům po odevzdání důchodu, příspěvku na péči (s plným vědomím a radostí), zbyde v průměru tak 1000 Kč jako kapesné, určené k tomu, aby si mohl koupit něco, co ho potěší. A přitom si z něj musí zaplatit regulační poplatek za návštěvu lékaře, který za nimi dochází každý týden, léky, poplatky za recept a pobyt v nemocnici. Suma sumárum: skutečně jim toho pro potěšení a oslazení zbytku života nezbyde.
Stanovisko MPSV: Pokud Domov nebude chtít respektovat zákonné postupy dle platné legislativy, doporučuji popsat situaci formou stížnosti na příslušný krajský úřad a požádat jej (není-li zřizovatelem tohoto domova) o inspekci na tomto zařízení.
Samozřejmě uvažuji o doporučení MPSV, ale obávám se, že Domov je formálně krytý, z tohoto pohledu je po právní stránce vše v pořádku. Dále mám strach, aby babičce nečinili nějaké příkoří.
Vždy to bude tvrzení proti tvrzení. Ale kdo uvěří 93 leté stařence, když pracovníci si vzájemně dosvědčí, že nic takového p ř e c e nedělají. A audity vždy absolvovali na výbornou. A teď, čerte, raď. Anebo, vy, milí čtenáři!
Předchozí příspěvek: (klikni)
Foto: www.harrycutting.com
12.02.2008 - Jindřiška Kodíčková