Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Japonsko ovládlo i miniškolu!
Úvodník: V březnu se třepotá na špičce Rozhledny vlajka Japonska. I proto dnes zabrousíme do literární krajiny nám vzdálené, ale i u nás velmi oblíbené. A nebojte se, úkol vás nemine…
Článek: Chceme-li mluvit o kolébce japonské psané literatury, musíme zmínit prvořadě Čínu. Ta, jakožto vyspělý a vzdělaný stát, měla na ostrovní říši veliký vliv. Japonci dokonce přebrali ke svému jazyku čínské písmo. Bývali by to snad měli jednodušší, stvořit si vlastní. Čínština a japonština si totiž zdaleka nejsou tak podobné, jak se nám, středoevropským a latinskou odchovaným Čechům může zdát. Inovace písma musela nastat. Japonsko se k ní prokousalo přes určitý chaotický mezistupeň, kloubící dohromady rodící se japonskou soustavu a původní čínskou. V 9. století dosáhl tento japonský Babylón takové úrovně, že texty této doby přeloží jen výtečný znalec obou dvou jazyků. Dnes již naštěstí psaná japonština stojí samostatně, a to dokonce ve třech podobách písma: První, zvaná kandži, vyjadřuje podstatu slova. Druhá, hiragana, specifikuje tvar a poslední, katakana se užívá ve fonetické transkripci (například ve chvíli, kdy chce japonština užít přejatých slov).
Ale teď již k literatuře samé. Zatímco u nás se staví především na antických základech veršů (respektive versologie), na dalekých ostrovech platí za bibli poněkud novější MAN’JÓ&SÚ. Nejde o příručku, nýbrž sbírku poezie, která se stala vlastně kánonem tvorby. Datována bývá do 8. století (našeho letopočtu). Ze stejné doby pochází i dvě slavné kroniky, které tamní děti musí mít na paměti, asi jako my Kosmovu a Dalimilovu. Jmenují se KOŽIKY a NIHI&SOKY. K nim se o sto let později přidává i jedna z prvních dochovaných próz, jejíž autorkou je překvapivě žena, Murasaki Shikibu: MONOGOTARI (v překladu Vyprávění. Pojednává o princi Genjim). Paralely s kronikami můžeme aplikovat i na cestopisy a zejména deníkovou literaturu (japonsky HAIBUN). Středověk jí přál u nás, stejně jako v Japonsku.
V dobách, kdy Čechami cloumala gotika a později i renesance, zažívalo Japonsko literárně poklidné období. Hrdinské eposy, lidové příběhy, válečné vypravovánky a to vše prostoupeno sem-tam i pořádnou erotikou. A obrázky k tomu. O tom si mohla zatím Evropa nechat jen zdát…
V 18. století již erotika sklouzla decentně ke kýči a v oblíbenost vešly milostné příběhy. Jakás obdoba našeho romantismu. Ovšem místy i pěkně satirická. Po období milostného cvrlikání se začínají dějiny literatury blížit k našim. Ze západu spěchá do Japonska naturalismus i realismus. Doposud vážný a úzkostně oprašovaný jazyk psané formy se stává hovorovým. Což samozřejmě musí zvednout vlnu odporu ukazující zpět k tradičním hodnotám!
Marně. Japonská literatura již došla k provázanosti se světovou tvorbou, ale i přes to má charakteristický ráz. I v ní nalézáme v několika vlnách reflexy válečných hrůz a proher (autoři Kenzaburó Óe a Jóko Óta) I ona zakusila tlak levice…
Dnešním nejznámějším autorem bezesporu zůstává Haruki Murakami (narozen 1949), autor Norského dřeva, Kafky na pobřeží a dalších knih. K psaní měl doma nespornou výhodu – oba jeho rodiče vyučovali literaturu. Krom knih vydává i povídky a hlavně překládá světová díla – jak jinak, než do japonštiny.
A zde můžeme skončit. Ale zdá se, že nám k japonské klasice něco chybí. A to něco je poezie. Lépe řečeno, ta nejcharakterističtější a u nás velmi oblíbená poezie – HAIKU. V 17. století tento styl uvedl v život básník Macuo Bašó (vlastním jménem Macuo Munefusa). Vycházel z tradičního tvoření skupinových básní, tak zvaných RENGA.
A jak na to?
Haiku báseň by měla začínat úvodem do situace, zvaným „sezónní slovo“. Může jít o časové určení (například Den dětí), nebo o vyjádření místa počasím (mlha) či určení předmětu zájmu (žirafa). Má mít tři verše. Nejvíce se ve slabičném schématu střídají pěti a sedmi slabičné části. Co do obsahu, měli byste do tohoto krátkého útvaru dostat dvě rozličná sdělení, které spolu souvisí. Nejlépe, zachytíte-li momentální kmit nějaké situace. Přesně v tu chvíli, co se stala.
Ale pokud vás to uklidní, moderní haiku místy i od onoho pěti – sedmi – pěti slabičného schématu opouští.
Nyní ještě malá praktická ukázka od mistra Bašó:
Jedné noci
poctil mě návštěvou zloděj
a vzal s sebou rok
A úkol? Moudří již tuší… Napište nám haiku.
Obrázek převzat z: www.tnc-project.co.jp
19.03.2008 - Michaela Wilhelmová