Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tip na výlet: Bouřňák


Úvodník: Nádražíčko jak z pohádky. U nástupiště budky pro schovávání před slotou. Vláček odjíždí tím samým směrem, odkud přijel. Točna obracela naposled vlaky, vypravované až z Prahy. Motoráček zvládne operaci přeběhnutím mašinfíry přes nástupiště. Odjezd mu odpíská průvodčí. Trať Most – Moldava, stanice Dubí. Koleje do kopce. Rychlost na houbaření.

Článek: Stavbu dokončili v roce 1885. Žádná procházka růžovým sadem. Viadukty, vysoké náspy, zářezy, tunely. Barabové, jejich raziči, pracovali tak úsporně, že pohodlně dosáhnete na žebrování úzkých skalních průvlaků. Stoupání až 25 promile. Vyražme na nejhezčí úsek. Do Dubí se dostaneme z Teplic autobusem. Na stanici jsme už jednoznačně v horách.

Po několika minutách vláček zastaví v Mikulově a v plné parádě se objeví cíl dnešní cesty. Bouřňák, 869m. Významný kopec Flájské vrchoviny, součásti Krušných hor. Příroda je čarodějka. Kdysi emisemi zmítaný kraj se zachoval statečně. Zalesněné stráně kam oko dohlédne, suché kmeny, vykřičníky civilizace, nevidět. Z této strany dospělý kopec. Nad „mikuloveckou ďurou“ vypadá opravdu impozantně. Za chvilku mašinka staví na další zastávce. Nové město. Vystupovat. A zelená je taky dobrá.
Po ní k našemu vrchu. Na chvíli se odevzdáte červené a závěrečné stoupání absolvujete po žluté. Za vrcholovou chatou tři stožáry a s větrnými elektrárnami. Žádný hukot neslyším. Asi nefouká. Milešovka ze Středohoří nadosah! Není kam pospíchat! Vidět je opravdu daleko. Pod vrcholem lesní rezervace Buky. Tamním stromům se kroutí větve jak císaři Josefu knír.

No jo, dolů se taky musí. Jižním směrem po spádnici vede červená. Převážně je položená na sjezdovce. Možná by šlo koulet sudy, my volíme s kamarádem chůzi. Rychle ztrácíme výšku. Po osmi kilometrech zase nádražíčko. Kam jsme došli? Kdo to ví? Do Hrobu. Do obce Hrob, nebuďte morbidní. Zřejmě se ještě trochu mrskáme a tak nás vláček raději odváží. Do výchozí stanice přijíždíme z druhé strany. Nad portálem kanceláře výpravčího (či snad náčelníka stanice, pozor, ČD) charakteristický dřevěný model vláčku. Do vsi už seběhnem. „Dost dobrý,“ říká kamarád. „Překvapivě,“ odpovídám, protože místní krajinu znám jen v zimní formě. Chyba. Zkuste to. Stará technika a přírodní poezie na pětníku. Spěch nechte na jindy.

Zdroj fotografií www.digineff.cz a www.mojefoto.net
 
                          

02.07.2008 - Jaromír Komorous