Na čele nejužívanějších slov je jistě máma a táta, sloveso být v nejrůznějších tvarech, láska. Nechť jsou. Ale slovo „katastrofa“ mezi dalšími rozhodně outsider není. Zvykli jsme si, že je používáme i tam, kde už druhý den vidíme slůvko jiné, s pověstným světélkem na konci tunelu, případně s růžovou mašlí kolem krku. Ale přesto se dějí události, jež si jiné označení nezaslouží. Jak nás zasáhly první i druhé, jak jsme se na ně tvářili, jakou stopu v nás zanechaly? Katastrofám věnujme na Rozhledně srpen. Ony se na dece u rybníka budou trochu stydět, některá protivná vleze někomu dokonce na tůře do bot a ty nejhorší se přilepí na čelo před spánkem. Nemazlete se s nimi. Shoďte je rozmachem své invence do lidí. Husí kůže z neznámé nám hrůzy je dovolené afrodisiakum i před uklidňujícími chvílemi, jež si raději necháme opravdu pro sebe. Pokud nepovedou ke katastrofálním koncům. Jestliže ano, podělte se. To pobaví stopro! A že vám to utíká do povídky? No a co?
Nevíme, jak to vypadá v oku hurikánu nebo v hořícím lese. Možná si nedovedeme představit, co je to za schýzu, když ráno v pět na rybách rozsypeme tatínkovi pikslu se žížalami. Nemám páru, co se stane, uvidím-li černou kočku pět metrů před sebou, an sedí na kanále, tváříce se, že jí cesta patří a nikdy tomu nebylo jinak. Čeká mě katastrofa? A jsme na začátku.
Nedokážu si představit záležitost nerozbaleného padáku padesát metrů nad zemí jako esej. Vy možná ano. Překvapte! Sami se budete možná divit. A být na pásce, i když jen pomyslné, první, je pocit k nezaplacení. Nuže, shazujte s vervou!
zdroj obrázku:www.flowerer131.cz