Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Havlovo Odcházení
Úvodník: Z pohledu autora hra s důkladnou rekognoskací terénu. Přiřazená mezi absurdní dramata. Ve skutečnosti vložený symbolismus, z kterého čas od času vykoukne slušně opepřený humor , v tom samém duchu nahozené dialogy, to vše působí na diváky jako důvěrně známý hadr na podlahu, čerstvě vytažený z vědra s horkou vodou. Pálí, ale ne tak, aby se člověk nezasmál.
Článek: „Havlovy hry nejsou složité pro pochopení. Vždy je tu nějaká základní a srozumitelná situace a vždy jsou tu lidé, kterým nezbývá, než k této situaci zaujmout postoj,“ říká Jan Burian, ředitel divadla a v tomto případě hlavně režisér inscenace. Nehledejte ve hře mnohosměrnost jejího vyústění. Havel umí vytáhnout z tornistry myšlenek vždy tu jedinou, jež vede k cíli jednoznačně. Umí se ale na ni podívat z různých úhlů a z pohledu rozdílných osob ve hře, přeneseně i v životě. A z této možné plurality nechť je pak divák nesvůj. To je v pořádku. Autorův záměr. A uznejte, není rafinovaný. Rafinovanost hledejme jinde.
Ve funkci končící kancléř Dr.Vilém Rieger s rodinou balí kufry a přes možné ideály přítomné v době jeho nástupu se během let několikrát přehnala moc se všemi svými lákadly a z Riegra úřednické požitkářství jen kape. Jak v pohádce „Hrnečku vař“. Jeho nástupce Vlastík Klein
je už v době svého příchodu dvakrát horší než dosavadní pán vládní vily. A o tu jde hlavně.
Scéna upoutá od začátku. Ve hře hrající nemovitost vládní vily, její široké a vznešené čelo, je prosvícené projekcí. Při příchodu se tam vtipně zrcadlí obecenstvem plnící se sál. Hru samotnou přerušuje svými komentáři sám autor. Glosy, vysvětlující právě probíhající okamžiky hry, korekce jevištního ztvárnění, nenápadné prosby hercům. Možná nejvtipnější části hry. Havlova až sebeironie je obdivuhodná. Obsazení plzeňské inscenace mnoho variability neumožňuje. Pavel Pavlovský v hlavní mužské roli, Monika &Svábová v ženské, v matce pana doktora Zorka Kostková. Ti jsou na jevišti nejdéle a jejich výkon je vnímán vždy pozitivně. Ale všiml jsem si vyprofilované postavy Vlasty, dcery páně kancléře v podání &Stěpánky Křesťanové nebo Hanuše, Riegrova tajemníka v předvedení Michala &Stricha. Neztratí se ani Monika, přítelkyně Vlasty. Kateřina Vinická se jí zmocnila vzácně bezpohlavně a v častém návštěvníkovi plzeňského divadla vzbuzuje zajímavé představy.
„Odcházení Václava Havla nám zpřítomňuje mnoho otázek, o nichž víme, ale někdy se bojíme si je položit. Ale dobrá otázka ve správnou chvíli a na správném místě nám může pomoci nacházet úctu k sobě,“ vece Burian a dodává: „Možná… Snad… Asi… Určitě …“
Hru Odcházení Václava Havla uvedlo v II. prémiéře plzeňské DJKT 30.12.08
Zdroj obrázku www.scena.cz
06.01.2009 - Jaromír Komorous