Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tip na výlet: Štrapáce mezi Javory
Úvodník: Snadnější výletní trasu snad ani neznám. Kdyby se pokaždé netvářila tak exkluzivně, ani bych se o ní nezmiňoval. Když bolí nohy po lyžovačce, hlava po delším večírku či jste prostě v Železné Rudě a nemáte zrovna program, není co řešit. Pravda, auto k dispozici se hodí. Ale, to vždycky, že?
Článek: Grosser Arber je nejvyšší pacholek &Sumavky. 1456m. Nic moc. Ale stačí to na Světový pohár v lyžování. Slalom žen se tam jezdí každý rok. Místní sjezdovky už máte nabrnkané v nohou, zjistili jste, že za své peníze získáte lepší lyžařský servis zde a &Spičák u nás jste zatratili aspoň na měsíc. Vzorně připravované běžecké stopy na jižním úbočí kopce, zvané Bretterschachten, máte nejspíš v sobě, javorské jezero jste obešli, nad ním na Arberseewand nějací janci nejspíš lezli ledy, visící ve stěně ze skal, bezostyšně svítí slunce, sníh jiskří, situace zralá na černé brýle a duše zbrkle neposedná. Tak co? Ke strojům, přece! Sezením se neuklidní.
Natočit a jede se! Z Železné Rudy do Bayerische Eisenstein dohodíte skoro kamenem, v ní hned za hranicí ostře doprava a serpentinami vzhůru na Brennes. Tam někteří slabí jedinci už nechávají stát auto. Vy máte v sobě duši českého lva a tak ještě pár metrů popojedete. Ale vlevo, na Bodenmais! Kilometr a jste pod sjezdovkami. Pár lidí i jezdí. Pokud není víkend. Na konci týdne je tu situace stejná jako u nás. Tedy plno. Ale kdo je tím lačným hostem? V kafeterkách se mluví převážně česky. U stolu to našinci jde.
Němečtí vlekaři si mnou ruce a bojí se každého poraženého smrku na českém kopci.
Nastoupíme do kabinky a hrr vzhůru. S přibývající výškou přibývají rozhledy. Nic nového. Ale koukat musí každý na své oči. Ty se půjčit nedají. Nahoře opustíme tu závěsnou larvu a jsme ve vysokých horách. Před námi trochu vpravo vrchol kopce. Kříž na skále. Obrázek na &Sumavě vzácný, snad jeden ze tří, co znám. Pod ním chytíme značku turistické cesty a vydáme se na západ. Cíl? Kleiner Arber, 1384m. Cesta bývá upravená i pro pěší, pohoda největší. Kolem se prohánějí borci na běžkách, ale mají svou stopu. My jim tam nevstoupíme, oni nám. Vlevo pohled do hloubky pod stěnu na Grosser Arbersee , vpravo výhled na Kleiner Arbersee. Na Malém Javoru křižujeme zase nějaké stopy. Rozhlédnout a překročit. Bát se nemusíme, tady se jezdí klasicky. Bruslí se dole, přímo v lese pod šachtami. Tam je okruh a nikoho ani nenapadne prudit jinde. A co improvizace? Netřeba.
Má to chybičku. Sice nerad, ale přiznávám. Po stejné cestě musíte zpět, jinou udržovanou zde neznám. Ale v tom počasí? A bratru maximálně 4km. Královské rozhledy. Když budete mít štěstí, spatříte Alpy. Když menší, pořád to stačí na celou &Sumavu. Komu je líto pustit nějaké euro za kabinu, může kopec seběhnout, cestu nějakou najde. Pozor! Nekřižovat lyžařům trať. Srážku s lyžařem nebo snowborďákem nedoporučuji. Nosítka se prodraží.
A závěrem? Těsně po přejetí hranice, ještě v Alžbětíně, zastavte v prvním českém restaurantu u Míry Larvy a dopřejte celé posádce auta zmrzlinový pohár. Dělají všeliké a tuze dobré.
Zdroj fotografií www.picasaweb.google.com a www.flickr.com
vrchol Javoru s meteostanicí
08.01.2009 - Jaromír Komorous