Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Podraz? Podraz!
Úvodník: Vášeň a napětí, křik a propastné ticho, uvolnění a soustředění...to jsou nosné atributy představení Hráči. S nimi koresponduje činnost srdce a tep diváka zcela synchronně, od divokého tlukotu, přes arytmie až k úplné zástavě.
Článek:
Nechci samozřejmě strašit kardiaky, ale vzrušení z karetní hry velice brzy opouští jeviště a vznáší se nad hledištěm a tak tak nechá diváka nadechnout. Zvlášť vypjaté okamžiky provází chvílemi až nepříjemně drásavá hudba, která se zadírá nejen do uší a svou dráždivou disharmonií umocňuje bezdeché okamžiky.
Scénograf Ondřej Nekvasil ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Michaelou Červenkovou proměnili scénu v odpudivou špeluňku. Hemží se to tu štěnicemi, pod matrací rejdí myši, ze špinavého umyvadla se dělá na nic. O to více vynikne příchod upraveného Ichareva v elegantním třpytivém kostýmu –setkáváme se s vypjatými protipóly, jenž přinášejí neustálou, zde optickou gradaci.
Režisér Petr Svojtka dal drsné karbanické tragedii humorný švih, který nabírá na rychlosti od prvního vynesení. Komické gagy nejsou samoúčelné, ale podtrhují konkrétní situace a proměňují souvislosti. Zároveň (bez dnes módní aktualizace) nepotlačil poselství stále živé pravdy. Společenské problémy tehdejší doby pouze převlékly kabát a nehodlají ho svléknout ani dnes. A do třetice vybral herce, pro které se inscenace stala životem. Všichni se plně vnořili do svých ošemetných postaviček tak hluboce, že ani hlasitý potlesk na závěr je od jejich druhého já hned neodtrhl. A samozřejmě nechyběly karetní triky, hodné profesionálů, umravněné až vytaženým esem!
Jednotlivé postavy lavírují na pomezí dokonalého charakterového prototypu a výpravné komičnosti a díky tomu se zdají skutečně známé. Samolibost nelze noblesnímu Icharevovi moc vytýkat, vždyť obehrávat druhé považuje za čisté, snad ctné umění, jemuž podřídil vše. Je skutečně karetní virtuóz a jeho představitel Michal Dlouhý se stejně vášnivě dostává do mysteriózních transů vždy, když laská své milenky, živitelky a přítelkyně – karty.
Jeho zdánlivě naivní vesničtí kolegové, divoký, upovídaný &Svochněv ( Aleš Procházka), zrádně poklonkující Utěšitel Zdeňka Duška i přihlouplý, koktavý Krugel (Lukáš Jurek), poklesají v kolenou před jeho mistrovstvím a uzavírají mušketýrské přátelství za účelem obehrání bohatého statkáře, tradicionalisty Glova (Zdeněk Dušek). Své předvedl i podvodníček, mladý Glov, Martin Písařík. Zpočátku nesmělý synek utopený v beranici a komplexech se během hry mění v divokého raubíře ničícího již tak vetchý interiér, aby na závěr alespoň na chvíli dal průchod výčitkám svědomí. Studený, nekompromisně úplatný úředník Zamuchryškin (Jan Szymik) uzavírá svéráznou typovou přehlídku.
Vrcholem je závěrečný monolog oškubaného podvodníka Ichareva, obraného nejen o peníze, ale hlavně o své ideály. Provolává svůj žal do ztichlého hlediště, scéna za ním pomalu mizí, vše mizí... jen hlas se nese dál, opouští zpropadený pokojík, zastavuje se v přítomnosti, kde na chvíli zakopne, a obrací se do budoucnosti. V ní bude mít zase místo jen ten, který bez svědomí a skrupulí bude vždy o krok napřed!
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Hráči Divadlo Rokoko Režie: Petr Svojtka. Překlad: Leoš Suchařípa. Psáno z reprízy dne 4. února 2009
Foto: www.mestskadivadlaprazska.cz
06.03.2009 - Jindřiška Kodíčková