Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Missa vsazená do rubínu. Hloupost? Ale ne, jde to.
Úvodník: Stylově nastoupila kapela Missa ke svému koncertu v A studiu Rubín. Na každém členu skupiny svítily rubínové doplňky. Kostka na košili, triko, fusekle, ukrytá náušnice a tak. Ze zdi a obrázků tam promítaných, se tomu smál i samotný Karel Kryl, k jehož odkazu se kapela hrdě a velmi živě hlásí. Název Karel Kryl revival přidává automaticky ke svým prezentacím.
Článek: Ke Krylovi lze dnes muzikantsky přistupovat ze tří stran. Z jedné vystupují z mlhy plagiátoři bez vlastních aranžérských ambicí. Mnohdy sklízí uznalé mručení vodáckých hospod či zaznamenají podpůrné broukání kolem ohně. Proč ne. O 60° vpravo, kde se vzal, tu se vzal, Daniel Landa. Ať se na mě ten pán nezlobí a jeho převážně příznivkyně rovněž. V jeho případě se jedná o hrubé nepochopení podstaty těch písniček Jeho militantní projev je v přímém rozporu s Krylovým uvažováním. Kultovní kapelu holých lebek „Orlík“, jejímž protagonistou se ve svých rozjívených letech cítil, ze své profilace nevymazal. I když nám bude tvrdit opak. Jeho současné stylizaci do obrazu Jarky Metelky z Rychlých šípů by nevěřil ani pan Foglar. Ano, vykalkulovaná profesionalita projevu bude na jeho straně.
Na protilehlém vrcholu rovnoramenného trojúhelníku se usadila Missa. Zbavila Krylovy písně někdy zbytečného patosu, rozpracovala je do folkového instrumentáře a zabalila do výtečného a chytrého průvodního slova kapelníka Jana Tomsy. Rozhovor s ním zde (klikni). Vznikla hodně lidská muzika pro hodně lidské publikum. Dotvořil doslova vynikající atmosféru celého koncertu. Uváděním písní, glosováním přiblblého prostředí let minulých a nakonec i současných. Je to shora vidět, pane Kryle? S anekdotou o dvou krávách ve mně vyskočily asociace až nemístné. Tomsa potvrdil, že hrušky a jablka do jedné světové lodýnky vyskládat nepůjdou. Globál neglobál.
Jeho výtečná artikulace při zpěvu korespondovala s tou samou přivolaného Karla Kryla. Guru národního svědomí na to shlížel promítaný na stěně a jak už jsem říkal, uculoval se. Tady v žádném případě nemůžeme mluvit o opičení. Jejich hlasy jsou rozdílné. Mluvíme o technice projevu. Kryl své písně sázel do obecenstva se sebevědomím neomylného střelce, mnohdy vyhledávajíc i oční kontakt. Na rozdíl od Jana. Ten sází zatím na skromnost a očima vyhledá odpověď spíš k mluvenému slovu. K vybraným veršům by se tvářil cudně spíš ten první.
Jestli první polovina koncertu umožňuje ještě nějaké privátní uvažování, po přestávce na ně čas už není.Druhá polovina se nese v duchu největších Krylových pecek. Srdce a kříž (Potom neplač, Kamilo), Pták Noh, Vasil a další. Vnímavost publika je však po republice rozdílná. Podívejte se, jak ji zaznamenala na stránkách Rozhledny Lucie (klikni) . Citlivá instrumentace, která mě upoutala, zdobí produkci celou, ale zadávání školní úlohy je zde vrcholem mluveného slova. Plné nechvalně známých praktik školáků i jejich vyučujících. Impuls k naskočení husí kůže. A úlevnému výbuchu smíchu. Koncert graduje. Zkouška dospělosti mi přišla až nesnesitelně aktuální. „Jen blbni,“ říkám si, když si vzpomenu na svou cestu za tím certifikátem a všudeprovázející kolorit té doby. „Vrať se do hrobu a zaujmi místo. Tak, tak, hodnej.“ Zrovna se zpívá: „Dozrál čas na častušky a vstup do milice.“ A já mám poprvé pocit, že pozitivně naladěné mladé publikum neví, o čem to je. To je dobře. Moc dobře! V písničce se naplno ukázala účelnost dvou kytar. Oba kytaristé pokračují v nastoleném trendu v písni Děkuji. Snad v touze po kráse obkoukané z textu písně, snad jako příslib budoucího standardu. Na finále kapela nasadila, co jiného, hymnu zbytečných vojáčků let sedmdesátých. Lásko! Přídavek se dal určit předem. Přece tu písničku ještě nehráli. A pasuje sem jako žádná jiná. Anděl.
Jediným skutečným kazem v povedeném koncertě se tak kuriózně staly nedoléhající dveře do sousedního lokálu. A v něm cinkání sklenic a vůbec cvrkot. Krylovi ani kapele to nevadilo.
Jednou jsem napsal, že Kryl je stejně nejsilnější v poezii. Je. Ale jeho písničkářský přímočarý tah folková kapela živelně rozcuchala, vkusně přičísla a nasadila kokardu humoru. Přitažlivá kombinace.
fotografie Sylvie Tomsová
25.05.2009 - Jaromír Komorous