Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tak to je PECH
Úvodník: Mladé liberecké trio PECH vydává debutové album. Představuje vlastní autorskou tvorbu, s písněmi pevně zakotvenými v přístavu punku. „S originálními texty“, říká Avik, studio, kde album vzniklo. Muzika? Je to nářez. Zpěv? Adekvátní věku. Pojďme nahrávku rozklíčovat.
Článek: Věčná naštvanost na svět je průvodním znakem punku. Stará vesta. Nekompromisně vyvalené hudební figury na publikum ovšem nezaručují jeho omámení novotou. Zdá se mi dokonce, že některé jsem ve stohu podobné muziky slyšel. S heslem „punk isn´t dead“ se tady nemohu zcela ztotožnit. Od nové kapely jedoucí na staré vlně očekávám nejmíň novum v práci s nástrojem. To zůstalo zatím utajeno. V posteli, za rohem, v prstech, kdo ví kde?
V textové rovině se ode mě dá očekávat nejvíce postřehů. Úmyslná rytmická arytmie v úvodních věcech je pro kočku. Nadbytečná kadence slov rozptyluje při poslechu víc než dost a odvádí posluchače do horoucích pekel, z kterých jej ale nikdo nevyvede. V tom tempu dostává na frak i zpěvákova artikulace, v které se posluchač plácá jak neplavec na hluboké vodě a při přemýšlení nad jedním slovem lehce uniká celkový obraz textu, protože nějaký přece musí být, ksakru. V neposlední řadě se musím zastavit u slovníku. Už zmíněný nekompromisní postoj k současné situaci je tomuto žánru vlastní. Jiný bych ani nečekal. Jde o frekvenci vulgarismů. Nadměrné užívání pokleslého slovníku bere posluchači moment překvapení. Po ucelené sérii písniček se z toho stává stereotyp a může dokonce vadit.
Před čtrnácti dny jsem navštívil koncert dinosaurů této muziky v Česku, skupiny Jasná páka, potažmo Hudba Praha. Při srovnávání obtisku do posluchačovy duše není o čem … V případě alba skupiny PECH chybí „sranda“. Je zajímavé, že zmíněné kapely, soustředěné kolem Ivana Wünsche, určitě prošlé obdobím „nechtěnosti“, si tenhle nadhled zachovaly bez úhony a textové obraty jsou vtipné dodnes. Včera jsem zhlédl dvouhodinovou předváděčku hudebních klipů zpč. provenience. Kromě jiných i klipy kapely ZNC, tedy té, které (kromě jiných) děkuje PECH na obalu svého alba. A úsměvy se usadily na tvářích zúčastněných spolehlivě opět. Prostě kapela hozená tímto směrem by arsenál vtipu ze svého batůžku vyhazovat neměla. Bez ohledu na společenskou situaci. Dopřát číst mezi řádky. O to jde.
Kapela PECH uvádí svůj posaz přísně pod utajeným kódem, tedy přezdívkami.
Volt – zpěv kytara
Hrošák – basa, zpěv
Tony – kytara
Medin – bicí
Autorský tým je na tom stejně.
Jméno najdeme pouze u hosta: Romana Kohoutová – sax
Zajímavé. V záznamech Aviku čteme tři, na albu čtyři, s hostem pět. Počítáme stejně?
Za zmínku stojí nihilistický pohled interpretů na svět obecně. Máme jej vnímat generačně? Signalizuje totiž obrovské zklamání světem a pocit „nepotřebnosti“ vůbec. Absence humoru je v tu ránu vysvětlena a mohu jen vyslovit lítost, že tomu tak je. Ale ten spodek pod tím řinčí jako o život. I když se slůvkem "původní" opatrně.Všimne si toho někdo?
PECH: &Sance na změnu tuňáka (cd)
Vydal Avik, hudební vydavatelství v roce 2009
obal www.avik.cz
25.06.2009 - Jaromír Komorous