Pan Mendělejev snad sám netušil, jaký vykonal symbolický akt tím, že zobrazil soustavu prvků v tabulce. Takový Evropan jako dědic osvícenství vyžaduje přehled, touží mít vše v jednom balení a na první pohled zřejmé. Zmatek nezařazených prvků drásá jeho mozek a ze zásady ho děsí. Uchopme ale prostou tabulku - jaký v tomto směru nese užitek, když ve svých linkách zjednává cosi jako území harmonie, její šuplíčky v sobě ubytují každou informační vlnu, ačkoli třeba jen napohled. Hemží se před vámi nějaká chaotická data? Hodíte přes ně tabulku jako ukázňující mříž a ejhle, čísla se pěkně sešikují jako vojáci na cvičišti a hned se tváří přístupněji. A opravdu, pěkně se na to dívá, tabulka vnukává pocit symetrie a urovnanosti, který třeba kontrastuje s nepořádkem na stole, kde jsme si ji rozložili.

Pravzor tabulky opřádá naše oči všude možně, i ve chvílích oddechu. O kolik her bychom bez nich byli ochuzeni“ nezahráli bychom si šachy, nesestřelili bychom soupeřovu „loď“, mnoho křížovek by zůstalo nevyluštěno a o sudoku bychom si nechali zdát. Proto si nedokážeme představit papírnictví bez čtverečkovaných sešitů.
Tabulky nás provází celým životem. Ta první význačnější, která se člověku vpaluje do očí několik let, zve se rozvrhem hodin a školáčci díky ní na jedno zamrkání vidí, kolik jim toho učitelé od pondělí do pátku naložili. Další se na nás vysypou po otevření libovolné učebnice. Pády, rody, míry, jednotky, třídění živočichů, všechno uvnitř sebe usidlují pomocnice tabulky. Ty matematicko-fyzikální si studenti dodnes rozdávají ze skřípajících školních skříní a do úmoru probírají žlutostí jejich stránek namísto ťukání do kalkulačky. Jakousi tabulkou bývá i vysvědčení, ne vždy ji ovšem plní šťastná čísla, jako čtení k vodě si ji naštěstí brát nemusíme. Na vysoké škole často na tabulkách přímo závisí studijní přežití, takže i učivo, které to nevyžaduje, studenti rádi lapají do tabulek. Proč? Pro přehled.

Diplomem se tabulkový život nekončí. Přijdete do zaměstnání a tabulky se připomenou milou formou mzdového výměru. A stačí se instalovat do firemní kanceláře, tam vám dají nahlédnout do diáře, kde se čtverečkové kalendáře tváří, jako by se vaše dny odehrávaly tabulkově. Další tabulkování čeká na úřadech, na poště či u lékaře. Dávno už se jedná o struktury úředně vnucené, které nám před nosem sletí jako chladné mříže, zdržující od krásnějších výhledů na svět. Když se kupříkladu zatoužíte někde registrovat, poznáte časožravou povahu tabulek zpotvořených do podoby formulářů. Kamkoli se přihlásit totiž není možné bez vyplnění čehosi. Zapomeňte na křížovky luštěné v zátiší zahrady, v sterilní hale pojišťovny vám bude tužka rejdit jako člunek ve stavu, jen aby si už ta ruka v okénku sezobla obtížný papír. Vyplňovat rámečky „modrého života“ dle návodu pana Foglara bude se zdát menším martyriem.

Konečně až vyplníte třístý formulář, nejvlídnější se vám budou jevit docela jiné tabulky, ty skleněné a průhledné. Nemusíte pro ně chodit daleko. Poznejte třeba doma, oč vlídnější je svět nahlížený přes okenní tabulky. Dovnitř bytu pouštějí hřejné slunce, zatímco fičení vichru zadrží. A ačkoli okenními rámečky neurovnáte žádná strašidelná data, spolehněte se, že díky nim si udržíte delikátní přehled o sousedech a všem tom mihotání herců na scéně ulice.

Proto nabádám, synové a dcery osvícené Evropy, čerpejte síly okenní tabulkou, nežli se budete nuceni odebrat na úřad a zasednout k tabulkám vysávajícím čas i nervy. Pokud by si Evropa měla něco vyšít do erbu identity, byl bych už z důvodu přehlednosti pro tabulku. S pětadvaceti čtverečky pochopitelně.

_{Ikonka: http://2.bp.blogspot.com/}