Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Populární hudba, co leze krkem



Úvodník:

Bývaly časy, kdy jsem si nedovedla představit, že bych neměla puštěné rádio při nějaké činnosti. Poslední dobou mě však obsah vysílání rozhlasových stanic čím dál víc deprimuje. Když už mezi ty reklamy dají nějakou písničku, často je to ta, kterou jsem ten den slyšela už třikrát...



Článek: Děje se tak zřejmě z vícero důvodů. Může se jednat o snahu zpopularizovat vybranou skladbu či jedince, který ji reprodukuje. (Jako v očividném případě Ewy Farné, jejíž skladba k seriálu Ošklivka Katka zakončovala snad každý reklamní čas). Může se jednat o pro současnou dobu tak typický spotřebitelský přístup, ve kterém jde o to, vytřískat z moderní skladby co nejvíc, pak ji můžeme „zmuchlat a zahodit“. Třetím důvodem je, že v případě již populárního interpreta se média snaží „jít s proudem“, chtějí ukázat posluchačům, že „my jsme in“. Protože však přitom rádia často produkují z vybraného „elpíčka“ jen jednu skladbu stále dokola, v neposlední řadě může jít o prostý způsob, jak ušetřit peníze za poskytnutí autorských práv na vysílání většího počtu skladeb.

Tento výše popsaný způsob reprodukce způsobuje podle mého dva protichůdné efekty:
• lidé, zvláště pak tvarovatelná mládež, se „naučí“ poslouchat to, co je jim dnes a denně předkládáno – pro kapelu či interpreta je to obrovská reklama a média tak významně ovlivňují, jaká hudba bude či nebude oblíbená,
• pokud posloucháte jednu radiovou stanici delší dobu, může dojít k tomu, že i vaše oblíbená skladba vám dříve či později takříkajíc „poleze krkem“ .

Co proti tomu dělat, jestliže vám to také vadí? Zřejmě nic. Pustit si cédéčko - a kašlat na ně!


Pro upřesnění: pojmem "populární hudba" míním "komerční proud", který může obsahovat prvky rockové, jazzové, folkové, zkrátka se v pravém slova smyslu nejedná o vyhraněný hudební styl, pro něž by bylo charakteristické užití některých typických nástrojů nebo forma reprodukce. Typické pro populární hudbu je jednoduchá struktura skladby a zapamatovatelný text. 

Zdroj foto: abradio.cz


14.07.2009 - Renata Šindelářová