Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jak jsem prokaučoval Švihov
Úvodník: &Svihov! U Klatov, potřebujete-li se přiblížit. Pozdně gotický vodní hrad. Nechal ho postavit Půta &Svihovský z Rýzmberka. Urozenému pánu prý štěstí nepřinesl. &Svihovským taky ne. Jářku, stavení je to pěkné, ale každou chvíli plné vody. Už tradiční zastávka hudebního festivalu České hrady, rozrůstajícího se každoročně o nové aktivity. Tak, tam jsem nebyl. Proč?
Článek: Konec týdne jsem si řádně označil v diáříku a těšil se. Dlouhá řada účinkujících slibovala cloumání hrudním košíčkem a bušení patičkou do rozměklé hlíny. Pro mě neklamné známky kvality. Stačí se podívat do programu. Nemohlo to dopadnout jinak.
Cíleně jsem vynechal pátek (nemusím být všude) a soustředil se na sobotu. Chřípí vyzrazovalo nedočkavost. Rychle jsem sbalil propriety a už ráno vypadl ven. Ozvalo se svědomí a touha prožít smysluplně každou hodinu toho dne. Sedl jsem do vlaku a odjel na &Sumavku ujít přece jen ještě pár kilometrů, než se člověk oddá múzám. A plácal jsem se do ramen, jak pěkně jsem to postavil. To musí každý! Pochval se. Nikdo to za tebe neudělá.
Jenom se nepřekyselit! Zastávka Zelená Lhota. Hlava plná nádherně vymyšleného treku bez velkého převýšení. Paráda. &Sumavko, ty bestie, miluji tě. Vyrazil jsem dolů k nýrské přehradě a čerstvý vzduch voněl vodou. No, lilo za chvíli. Vytáhl jsem kapuci, utvrzujíc se, jak je to skvělé a že nebude nikde nával. Nebyl. 5,5km na rozcestí za Gubrův dvorec a nikde nikdo. Neměl jsem sice s kým prohodit slovo, ale přestalo pršet. Vítr rozháněl až po zemi letící mraky, občas dokonce slunce ukazovalo, že tam někde pořád je. Uklidňující. Převlékl jsem se do suchého. Než jsem se dotáhl k Zadním chalupám, byl jsem promáčený znovu. Už jsem to neřešil. Po dalších pěti kilometrech po červené stojím na silnici ve Svaté Kateřině. Řeknu vám, krásná a pohodlná cesta. Na jednu stranu velkolepý pohled do českého vnitrozemí, na druhou německý televizní vysílač Hohen Bogen, odkud jsme léta dostávali nejenom svůj Rockpalast. Jel jsem to i na kole. Dolů do Nýrska je to za odměnu.
Když tlustý lezou do tenkých. Přesně tak mi bylo. Promoklý, poledne, do Nýrska štreka a ve &Svihově to za chvíli rozjedou. Začal jsem stopovat a říkal si, že sedět za volantem, tak takovému krajánku jako já nezastavím. Ještě, že nejsem na světě sám. Než bys řekl švec, seděl jsem a dokonce jel. Ve 14.00 vláček z Nýrska. Pohoda, klídek, tabáček. Věřil jsem, že ji dají. I když jí musí mít už plné kecky. Ale Chinaski a na festu a bez tohoto, bezesporu, fláku? S úsměvem na rtech jsem poklimbával. Možná zkousnu i Čmeláka v podání Divokého Billa. A co takový Kašpárek v Rohlíku, doslova objev sezóny pro malé i velké?
Za Klatovama začalo znovu poprchávat. Zimnice. Neměl jsem se do čeho převtělit. Ve &Svihově jsem nevystoupil. Neriskuj! Muzika od hradu se nesla až k vlaku. Tipuji Wohnout. Ale třeba úplně někdo jiný. Jsem skleněný. Doma vana, čajík, keksíky. Znáte to. Vyjasnilo se. Od šesti večer telefonáty. Kde jsi, prosím tě? Už jsem se nevracel. Neměl jsem sílu.
Zdroj fotografií www.ceskehrady.cz; www.cestujeme.cz
&Svihov. Doufám, že mi dovolí za rok opravu
30.07.2009 - Jaromír Komorous