Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Semaforské padesátiny k závidění
Úvodník: Ze všech množných podzimních výročí by nemělo zapadnout jedno. Divadlo Semafor je tady 50 let. Dlouhé fronty na vstupenky, hlavně ve „zlatých“ šedesátých, jsou pro mě vždy důkazem, že s obecně deklarovanou „tupostí“ české společnosti to není zdaleka tak zlé. Té více vytýkám uzavřenost do sebe. Po dějinných „kopancích“ se ale nikdo divit nemůže.
Článek: První a stále jediný principál divadla Jiří Suchý vsadil na inteligentní humor, všudepřítomnou poezii,jedinečné spolupracovníky ( samozřejmě Jiří &Slitr, ale spousta dalších, dnes především Jitka Molavcová, dle mého splňující veškerá kritéria při výběru parťáka). Vsadil na utkvělou představou, jak má vypadat písňový hit (tehdy ovšem ještě šlágr) a jak se má prezentovat. Krásné holky tančili a běhali po place a účinkujícím pánům rostlo nejen sebevědomí. Ostatně, zpěváci tam získávající ostruhy jsou od té doby dosud na scéně a jen podtrhávají jedinečný „čuch“ svého objevitele. Ze všech jmenuji největší protipóly tehdejší i současné doby, chlapy protažené prostředím, jež si formovali svým občanským postojem a jež formovalo je.
Publikum, jak se ukazuje, je buď pochopení schopné nebo smekací. Asi patřím k těm druhým. Pánové se jmenují Karel Gott a Michal Prokop. Pro mě pop versus rock. V ringu se v provazech motá pop. Je jasné, komu smeknu s radostí. Ještě jednu dvojici nechci opomenout. Nedávno rovněž prezidentem oceněná skvělá Eva Pilarová a na obláčku již bydlící Waldemar Matuška. Semaforem prošel, kdo tehdy udržel v ruce mikrofon. Kdo chtěl v branži něco znamenat, musel aspoň na rok na prkna Semaforu.
Semafor ale byl a je především divadlo. Jeho jedinečný tvůrce, vědom si vždy rodného listu svého dítěte, sází texty her i písní s lehkostí a samozřejmostí zahradníka u jarního záhonu. První hrou Semaforu byla hudební komedie Člověk z půdy (premiéra 30. října 1959 v divadélku Ve Smečkách) už celé autorské dvojice Jiří Suchý a Jiří &Slitr, tedy texty a hudba. Titulní postavu spisovatele Antonína Sommera v ní alternovali Miroslav Horníček a Miloš Kopecký. Viděl jsem až o pár let později. A přišly slavné Zuzany. Zuzana není pro nikoho doma (1963). Konečně jsem trochu povyrostl a s maminkou kousek vnímal takříkajíc live.
K jedinečné a v kontextu české písňové tvorby bezkonkurenční poetice v textové rovině se určitě vrátíme. Teď je přednější, že Semafor své padesátce připil na slavnostním koncertu dne 29.10. v Obecním domě. Divadlu, jež oslovilo milióny se vzdává hold. Ano, ano, ano.
Zdroj fotografií www.scena.cz; www.magazin.ceskenoviny.cz
02.11.2009 - Jaromír Komorous