Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jak to před dvaceti lety bylo ve Varnsdorfu
Úvodník: V neděli 26. listopadu dopoledne se ve sklepě větrného mlýna (bydlišti v té době nejvýraznější osobnosti varnsdorfské kultury - mj. spoluzakladatele poetického studia Doteky, pořadatele proslulých folkových přehlídek a mezi významnými folkaři té doby známého hudebníka a organizátora Eduarda Vébra) sešla nevelká skupina varnsdorfských občanů za účasti legendárního předsedy MěstNV Josefa Mašína, který byl po osmašedesátém z politických důvodů vězněn a jinak persekuován.
Článek: Účelem schůzky byla příprava pondělní generální stávky na protest proti zákroku veřejných složek proti demonstrujícím studentům v Praze. Měl jsem tu čest se tajné schůzky zúčastnit. Předával jsem na ní totiž text projevu, který jsem na žádost Edy napsal, a který měl být přednesen druhý den na náměstí.
V pondělí 27. listopadu, tak jako v celé republice, byla na varnsdorfském náměstí přesně ve 14.00 skutečně zahájena generální stávka. K zaplněnému náměstí měl z korby přistaveného valníku zásadní projev pozdější první sta¬rosta města zvolený ve svobodných volbách, Eduard Vébr. K němu se přidali další řečníci - až na výjimky s jednoznačně podpůrným stanoviskem k probíhajícím historickým událostem. Varnsdorfští občané tehdy vyjádřili podporu požadavkům studentů a umělců, aby v Československu byla zrušena vynucená vedoucí úloha komunistické strany a obnovena demokracie. Důležitým požadavkem bylo vyhlášení nových, svobodných voleb.
K těm ovšem došlo až o rok později (24. 11. 1990) a vedla k nim ještě poměrně nejed¬noduchá cesta. Od vzniku Občanského fóra byla vede¬na jednání se zástupci tehdy existujících politických stran s cílem, aby demokratizační proces neřídili „lidé, kteří sloužili bývalému zdiskre¬ditovanému režimu“. K zásadní dohodě došlo na jednání v městském divadle 3. ledna 1990, o dva dny později se uskutečnilo v kině Pano¬rama plenární zasedání MěstNV, kde na své funkce rezignovali čtyři uvolnění radní a dvanáct poslanců. Poté proběhly tzv. „volby před volbami“, jak to tehdy Hlas severu nazval. Kuriózní bylo, že nově zvolení členové předsednictva, kteří nahradi¬li odvolané funkcionáře, mu¬seli brzy své posty opustit na základě rozhodnutí soudu, že tato změna na radnici byla protizákonná.
Pro Varnsdorf bylo vůbec typické, jak se názory na „provádění revolučních změn“ různily. Požadavek na soulad „revoluce“ s plat¬nou legislativou byl napří¬klad vznesen dopisem, který přečetl jeden z účastníků ple¬nárního zasedání, kde označil „revoluci“ za protizákonnou. Příznačné také je, že v několika dalších volebních obdobích autor dopisu zastával velmi významné funkce v městské samosprá¬vě. Naproti tomu byla ještě před koncem roku 1989 svržena socha Klementa Gottwalda, která dlouhá léta „zdobila“ prostory před budovou divadla.
Doba byla skutečně rušná. Lidé mnohdy nevěděli, zda se „to ještě neobrátí“, a tak mnozí byli opatrní. Je to znát i na záznamech v městské kronice, která jedno ze zásadních období v novodobých dějinách města zachycuje jen velmi úsporně.
„V prosinci 1989 vyšla zvláštní příloha varnsdorfského ,,Zpravodaje‘‘ s podtitulkem ,,Dialog‘‘, ve kterém nová „samozvaná“ redakce, pod vedením profesora strojní průmyslovky Jiřího Růžičky, nabízí čtenářům prostor pro vyjádření názorů a stanovisek organizací i jednotlivců k současnému vývoji v celé společnosti a především v našem městě.
,,Zpravodaj‘‘ se změnil na ,,Hlas severu‘‘. Pod tímto staronovým názvem chce obnovená redakce ještě zveřejňovat příspěvky odpovídající zásadám dialogu. Odmítá však takové, které by vyzývaly ke konfrontaci, nebo sledovaly úzce osobní cíle, ale také anonymy. Chce zveřejňovat zajímavé dotazy i odpovědi, kterými se občané budou obracet na poslance zastupitelských sborů, orgány a organizace ve městě či okrese. Očekává rovněž příspěvky poslanců, od kterých si slibuje účinnou podporu demokratického procesu a úsilí v přípravě svobodných a demokratických voleb.“
Vzpomínek na ty rušné a převratné dny a týdny je mnoho. Rojí se v mé hlavě daleko častěji než při výročích. Zejména jsou-li konfrontovány s realitou. Možná jsme si pozdější vývoj představovali jinak. Možná jsme byli naivní. Ale jedno vím jistě – nejednal bych jinak. Nebyl bych ani statečnější, ani odhodlanější. Ale nemohl bych zůstat stranou. Vzpomínám na četné přátelé z té doby, dívám se s odstupem na jejich pozdější osudy a konání. A jsem šťastný, že jsem se s nimi mohl přít o slova i skutky v čase, kdy letitá opona dějin spadla a v uších mi zněla slova dnes už legendárního Edy Vébra: „Doteky budou u toho“. „Poetické“ Doteky, které jsme spolu založili počátkem osmdesátých let a od té doby se snažili tak či onak „být u toho“.
Milan Hrabal
básník a publicista
Zdroj obrázku www.axis4.info
03.12.2009 - redakce