Snad díky svým stigmatům vneseným sem před sedmdesátým rokem minulého století, neobyčejnou snovostí a imaginací své tvorby, můžeme zároveň dodat, že patří k nejkvalitnějším. Muzikanti na to přišli velmi brzy. Dřív to ani nešlo.
Souborného vydání jeho tvorby jsme se v Čechách mohli poprvé dočkat ve svazku brněnského nakladatelství Petrov v roce 2002 pod titulem Blbecká poezie. Vracel jsem se a vracím se k jeho básním znovu a znovu. Někdy nepatří k těm úplně snadným básníkům k pochopení. Obrazností tvorby, mnohdy nelogismy, slovními obraty jindy neviděnými. Cestu k posluchačům si ale našly. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, na Ukrajině a v USA. Po jeho poezii sáhli muzikanti z Plastic People, Petr Skoumal, Mikoláš Chadima a pro mě především CK vokál. Ovšem největší tlak na hrudníček jsem zažil kdesi ve středních Čechách při produkci alternativní rockové party z Mělníku, jež se pyšní jménem Postižená oblast. Nasazením, masivním zvukem, výběrem textů. Podíváme se na jeden z nejkratších, ale známých, podepsaný naším dnešním protagonistou, zblízka. Legraci vynechává Wernisch často. Zde ale přímo programově.
Když zhaslo slunce
Když zhaslo slunce, bylo ještě líp.
Všemožným chlastem jsme se nalili,
chodili jsme a žvanili,
chrastilo listí, hulilo se z lip,
pod kterejma se pálily
nějaký hadry a nějaký kosti.
Blábolily se pitomosti
a vonělo to koncem léta.
Zmejlili jsme se. Byl konec světa.
Závidím těm, kdo neví, o co šlo. Závidím starcům, po kterých to sklouzlo, embryům, kterým, když už chápala, to předložili později jako hotovou věc. O vydlabanou radost z hlav přišla generace roku 68. O tom není sporu. Až Ivan Wernisch to dokázal rozsvítit a přidat tomu publikovatelnou hodnotu. Zde silně naštvanou. Blbá životní zkušenost.
Ale pojďme si všímat stavby písničky. Wernisch neváhá v první půli zvolit klasický obkročák, aby ho v druhé půli nahradil svázaným veršem hned navazujících řádků. To ale není to podstatné. Nejpůsobivější (a spojení s hudbou to ještě podepře) je zde zvukomalebnost 3. a 4. verše písně. Zkuste posadit za sebou 2 verše se shodným zvukovým efektem a rozdílným významem. Přes nelogismy, používané s oblibou, Wernisch se zde vzácně drží reálu. Ví proč. Je totiž víc jak potřebné, aby textu rozuměly i generace dnešní. Ty především. A příští jakbysmet.