Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Zavražděná žena promlouvá ze záhrobí
Úvodník: …anebo je to všechno podvod? S rozhřešením nadpřirozených schopností údajného „média“ či vyrovnáním se s vlastní bolestnou minulostí tentokrát Murdochovi pomáhá sám otec detektivních románů, Sir Arthur Conan Doyle.
Článek: Leckam už Murdocha zavedla jeho práce, ale prostředí, do něhož vstoupil se svým novým přítelem Sirem Arthurem Conanem Doylem je jeho racionální povaze bytostně cizí. Copak může rozumný muž věřit nějaké duchařině? Všechno to jsou jen triky, nic víc! A že byla díky té seanci objevena mrtvola, o jejíž existenci nikdo nevěděl? Nepochybně jasný podvod! A Murdoch to dokáže. Stejně tak jako najde jejího vraha a odhalí příčiny, proč musela Ida Winstonová, členka Torontské paranormální společnosti, zemřít.
Zdroj: ČT
Murdoch je setkáním s Doylem ohromen
Ve čtvrtém díle Případů detektiva Murdocha, nazvaném Jak prosté, milý Murdochu (Elementary, my dear Murdoch), nás tvůrci seriálu seznamují s postavou vskutku legendární, samotným králem detektivního žánru, Sirem Arthurem Conanem Doylem. Ačkoliv bychom asi jen stěží hledali někoho, kdo by neznal Doyleova detektiva Sherlocka Holmese, povědomí o životě a osudu jeho stvořitele bývá o poznání slabší. A je to škoda. Doyleův život totiž rozhodně k těm zajímavějším patří; především pak spisovatelova záliba ve spiritualismu inspirovala scénáristy Případů pro napsání epizody, v níž Murdoch potkává věhlasného autora osobně. Mohli se však skutečně setkat?
Pomineme-li skutečnost, že William Murdoch patří na rozdíl od Doylea do fantazijního světa Maureen Jenningsové, pak určitě ano. V době našeho příběhu by mu bylo okolo 36 let. Přestože filmaři obsadili do jeho role o poznání staršího Brita Gerainta Wyna Daviese, ostatní skutečnosti jim hrály do karet víc než dobře. Je tak nasnadě, že jednu z nejlepších epizod první série si užije především ten divák, který je dobře obeznámen s historickými fakty, týkajícími se Doyleova života. Pokud snad mezi ně nepatříte, právě vám jsou určeny následující řádky.
Tak za prvé, mnohé dost možná překvapí, že Sir Arthur Conan Doyle spisovatelskou dráhu původně vůbec nezamýšlel. Edinburghský rodák, jenž spatřil světlo světa v roce 1859, pravda, vyrůstal v uměleckém prostředí. Lásku k literatuře mu již od mala vštěpovala matka. Malý Arthur tak záhy, kromě sportu, vynikal také jako bravurní vypravěč. Nemoc vlastního otce, podpořená nekompromisní jesuitskou výchovou jej však záhy předurčila k dráze praktického lékaře. Záliba v knížkách nicméně trvala dál. Postava původně pojmenovaná Sherrinford Holmes, se v Doyleově rukopisu objevuje v roce 1887, rok po svatbě s první manželkou Louise „Touie“ Hawkinsovou, kdy také vychází první „sherlockovská“ detektivka, Studie v šarlatové. Skutečný boom ovšem nastal až o čtyři roky později. Otištění Skandálu v Čechách v populárním časopise Strand udělalo z Sherlocka Holemse hvězdu a z Doylea spisovatele na plný úvazek.
Navzdory obrovské popularitě, pouhé dva roky na to, v roce 1893, nechal Doyle svého detektiva zabít, neboť prý „odváděl jeho pozornost od důležitějších věcí“. Pouze úpěnlivým prosbám tehdejších Holmesových fanoušků vděčíme za detektivovo „vzkříšení“, na něž si čtenáři počkali až do roku 1901, kdy Doyle publikuje Psa Baskervillského (také na otázku, kdo Doylea inspiroval k napsání tohoto věhlasného díla, odpovídá čtvrteční epizoda Případů).
Kromě psaní, svou další velkou vášeň spatřoval Doyle ve spiritualismu, nadpřirozenu a okultních vědách. Právě tento fakt často pobuřoval spisovatelovy čtenáře, zvyklé na racionalitu a logický úsudek „jejich“ Sherlocka Holmese. Samotný Doyle však žádný rozpor nepociťoval-klasická medicína mu k srdci stejně nikdy nepřirostla a Sherlock Holmes? Jenom další literární postava na papíře.
Jak prosté, milý Murdochu patří mezi jeden z nejlepších důkazů inteligence a důvtipu scénáristů Případů detektiva Murdocha. Kromě dalšího poodhalení minulosti samotného Williama nám torontský detektiv udělí také malou lekci z forenzní balistiky.
