V centru DOX můžete vidět výběr prací absolventů uměleckých škol z 18 zemí Evropy. Projekt StartPoint již od roku 2003 dokumentuje a oceňuje díla nastupující umělecké generace a je zároveň platformou pro další možnosti setkávání a spolupráce mezi začínajícími umělci a kurátory. Výstava trvá až do 8. října 2012.

Prostory nákupního a zábavního centra Forum Nová Karolina Ostrava od 20. září do 10. října zaplní padesát barevných i černobílých velkoformátových fotografií Borise Rennera. Výstava s názvem OSTRAVA – Čtvero ročních období nabízí pozoruhodný pohled na severomoravskou metropoli objektivem známého fotografa.

Jestli jste nevyrazili do exotických krajin, nemusíte smutnit. Úspěšná mladá fotografka Alžběta Jungrová pro vás zachytila typickou tvář této asijské země a vy se můžete do konce září kochat jedinečnými snímky z pestré země.

Na začátku byla dobrá idea. Před deseti lety instalovala Národní galerie v Praze před Veletržní palác soubor objektů Milana Knížáka, Stanislava Kolíbala, Karla Malicha, Karla Nepraše a Aleše Veselého, aby upoutala pozornost veřejnosti na expozici českého a evropského umění 20. století. Realizaci záměru však od počátku pronásledovaly nesnáze.

Městské muzeum v Železném Brodě připravilo na měsíce srpen a září retrospektivní výstavu věnovanou sochaři a tvůrci železnobrodských skleněných figurek Jaroslavu Brychtovi.

Přílepy, osmý ročník a osmý den. Konec je tady. Jenom sluníčko to nezaznamenalo. Ale na louce zavládla atmosféra loučení, přestože den ještě neskončil. Někteří odjíždějí již v dopoledních hodinách, ale většina ještě pracuje. Je to dodělávání třešniček na dortu. Pojďme nahlédnout.

Tady se neskutečně finišuje. Umělecké objekty mají už svou tvář a úměrně tomu přibývá i návštěvníků. Někteří chodí každý den, aby mohli sledovat vývoj každého díla, jiní si nechali návštěvu na téměř poslední den. Svou tradici již symposium má, tudíž o obecenstvo není nouze. Navíc, fandí nám. Zastavují se na kus řeči, fotí, chválí. Prostě letní pohoda.

Čas si nasadil sedmimílové boty. Alespoň tady v Přílepích je tomu tak. Sotva ráno začnete, je tu večer. A než se nadějeme, bude loučení. Jenže to bychom ještě přeci jen předbíhali, takže zpátky na louku. Jak to bylo ve čtvrtek? Mraky se naháněly kolem chmelnic, hrozilo i bouřkou. Na loňské vyplavení se tu jenom s úsměvem vzpomíná, naštěstí. Byl pohodový den.

Dům u Černé Matky Boží je vrcholné dílo české kubistické architektury. Nachází se na Starém Městě mezi Celetnou ulicí a Ovocným trhem. Název pochází od barokní sošky, která je umístěna na jeho průčelí. Dnes je v něm umístěno muzeum českého kubismu Národní galerie v Praze.

Došlo na lámání týdne a symposium se překulilo do druhé půlky. Na práci umělců je to znát. Návštěvníci vyměnili otázky typu: "Co to bude, až to bude?" za "A bude už ta hlava zítra hotová?" No, není divu, že se vedle zvuků dláta a motorové pily často objevuje halasný smích. A tak to má být.

Sluníčko, lázeň na duši. Na návsi se probouzí život, ale spíš se teprve ozývá štěbetání ptactva. Louka už se taky probouzí. Dnes tu mezi stany řezbářů najdeme i skupinu cyklistů, jež sem zabloudila včera, vedená vůní dřeva. Probuzení dlátem se všichni nechávají lechtat teplými paprsky.

Dnes bylo na louce i exoticky, mezi zvuky řezbářů se vmísily tóny australských domorodců. Na didgeridoo zahrál J. Pilnaj, nástroje zněly do dálky, země se chvěla a posluchači zakončili den prosvícený hvězdným nebem. Práce tu dnes, ostatně jako i jindy, šla pěkně od ruky. 

Ráno po osmé hodině nebe slibovalo krásný den. Na louce to, byť v neděli, ožilo ihned po snídani. Čaj zahřál a poslední zbytky nočního chladu byly tatam. Dorazilí i poslední řezbáři, za lávkou začal umělecký šrumec. Však se také trousí i první návštěvníci.