Barevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)Otcovi psí smrt (díl čtvrtý)Ať žijí múzyOtcovi psí smrt (díl třetí)
Chodit za Výstavištěm čili Svět knihyKVÍZ: Odmaturovali byste z češtiny?Asterix exkluzivníV Kutné Hoře ožijí středověké legendy a herní historiePop Messe 2025 odhaluje kompletní programStres jako příležitostKdyž Lukáš Pavlásek netančí, ale píšeNaše tipy na horské přechody po českých horáchTajný život Frederyka ChopinaFígle cestovek, kterým není radno naletětCo mě v květnu zaujalo na NetflixuTajný život AI
Dojetí, humor, moudrost i trocha erotiky – životní proud Vladimíra Kořena vás pohltí i očistí. Povídky z Řeky zázraků rozvíří emoce, připomenou zasuté obrazy dětství a donutí zastavit se nad tím, co v životě skutečně plyne…
Kniha Řeka zázraků Vladimíra Kořena je víc než jen sbírkou dvanácti povídek. Je to intimní mozaika vzpomínek, emocí, milníků a přírodních obrazů, kterou se autor, známý především jako tvář pořadu Zázraky přírody, rozhodl otevřít u příležitosti svých padesátin. S vřelostí a otevřeností, která bývá vlastní jen těm, kdo skutečně něco prožili, byl na papír přenesen život jednoho muže – od dětství až po dospělost – s celou jeho krásou, těžkostmi i smířením.
Hlavní osu knihy tvoří řeka Ohře, která není pouhým geografickým prvkem, ale symbolickým proudem, jímž je život vláčen, hýčkán, zklidňován i bouřen. Byl tu vykreslen tok děje tak věrně, že při čtení slyšíte zurčení vody, šumění listí i dětské kroky v okrových punčocháčích po šachovnici dětství.
Jednou z nejsilnějších částí knihy je povídka o dědečkovi Václavu Falckrábovi. V ní byl vystavěn obraz člověka, jehož příběhy balancují na hraně reality a kouzelně přibarveného vyprávění. „My jsme vlastně vzácný rod, šlechtici…“ říká děda malému Ládíkovi, zatímco z cigarety stoupá šedavý dým a žlutohnědá šachovnice připomíná odér starých časů, kdy se všechno – od zubů po známky – zbarvovalo do tónu nikotinu a nostalgie.
Autor zde mistrně propojuje osobní vzpomínky s velkými dějinnými událostmi – od vítězství v Naganu, přes 11. září až po sametovou revoluci. Nejen fakta, ale i tehdejší pocity a rodinné kontexty byly do povídek zasazeny s takovou lehkostí, že čtenář nezískává suchý přehled, ale spíše nahlédne do srdce tehdejšího chlapce, mladíka, muže. Když se vypráví o Naganu, zmiňuje se manželka, která jako šachová mistryně pozoruje hru života z jiného úhlu. V pasážích o 11. září se vracíme do zpravodajského velína České televize, kde se z osobního stává kolektivní paměť.
Text nepostrádá lehce žertovné, až ironické momenty – například když dědeček „prohraje manželku v kartách„, nebo když autor sám sebe popisuje jako špatného řidiče, který kvůli lásce denně dojíždí 50 km, aby mohl být s vyvolenou.
Jemné narážky na erotiku, nahotu, intimitu manželství nebyly napsány prvoplánově, ale byly zaneseny do textu s noblesou a klukovskou hravostí. Odhalovaly nejen tělesnost, ale především lidskost a partnerskou blízkost. Do ložnice pana Kořena je čtenář puštěn jako spolucestující na řece života, nikoli jako voyer.
Překvapivě silné jsou i ekologické přesahy. Autor se ve vzpomínkách neomezuje jen na domácké prostředí, ale zmiňuje i globální odpovědnost. V jedné z nejzásadnějších vět knihy píše:
Jsme vinni za skutky odehrávající se na druhé straně planety, protože o nich mlčíme. Přesněji, málo o nich křičíme. A tím tolerujeme utrpení na životě..
Tato výpověď ukazuje, že Řeka zázraků není jen soukromou výpovědí. Je i výzvou k vnímání souvislostí, k uvědomění si, že svět kolem nás – příroda, společnost, vztahy – jsou propojené proudy jedné velké řeky.
Ilustrace Kristýny Frankové dodávají knize něžný rám a zdůrazňují poetiku vyprávění. Jazyk Vladimíra Kořena je bohatý, hravý, a přesto čtivý – stylizovaný tak, že i náročnější čtenář si přijde na své, aniž by byl zahlcen patosem nebo přemírou vzpomínek.
Přestože nejde o klasickou autobiografii, byl v textu vystavěn nefalšovaný příběh lidského zrání, zakořeněný v konkrétních místech – Teplicko, Řepín, Česká televize, říčanská radnice – ale rozkročený i do univerzální roviny každého z nás.
Jeho hlas v knize zní tak věrně, že se čtenář místy přistihne, že si jednotlivé pasáže v duchu „slyší“ – jako by zaznívaly z obrazovky sobotního večera. Ta kontinuita mezi televizní osobností a literární postavou zde nebyla jen udržena, ale byla důsledně přetavena do podoby hluboce lidské a neokázalé výpovědi.
Řeka zázraků byla napsána s láskou, pokorou a nadhledem. Je to kniha, která nezůstává na břehu, ale skutečně vstupuje do proudu – života, vzpomínek, přírody i společnosti. Měla by být čtena pomalu, s respektem, a ideálně někde u vody. Protože každého z nás se nějaká řeka týká.
O knize:
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.